Jak přežít společné psaní?
Připravila: Veronika Elznicová
Jak to probíhá, když píšete knihu společně? Jak jste si rozdělili práci?
MM: Na začátku jsme si připravili podrobnou osnovu a pak se dali do psaní. Asi do poloviny jsem text psala jen já a nechávala Martinovi bílá místa, aby se následně mohl připojit.
MP: V knize většinu času sledujete dvě dějové linie. To nám psaní dost usnadnilo. Rozdělili jsme si postavy a každý psal ty svoje, dokud se v poslední části nepotkaly. Dál jsme se střídali na bázi kapitol.
Jaké kompromisy nebo ústupky sobě navzájem jste během psaní museli udělat?
MM: Psaní ve dvou je celkově jeden velký kompromis, protože si nemůžete věci vždy uzpůsobit tak, jak byste chtěli. Musíte brát ohledy na to, co dělá váš spoluautor, na jeho styl a způsob práce. Občas jsem tak musela pustit nějaký nápad nebo krotit impulsy, které bych při psaní sólo nechala volně plynout. Hodně to ale člověka naučí přemýšlet nad tvorbou, protože už nemůžete ospravedlnit rozhodnutí jen prostým „protože se mi to tak líbí“. Musíte si zvládnout obhájit a vysvětlit některé kroky, což mi přijde hodně přínosné.
MP: Musel jsem se kousnout do jazyka a nevyvraždit Míšiny postavy, přestože se k tomu naskytla spousta příležitostí. Možná to psaní ve dvou ještě přehodnotíme.
Co vás na procesu společného psaní nejvíc bavilo?
MM: Hodně se mi líbilo objevovat, co nového Martin napíše. Když píšete sami, víte přesně, co jste napsali a jak, ale ve dvou je skvělé, že vám do souboru přibude nový text, nad kterým se můžete bavit.
MP: Mám to stejně. Copak vlastní části, ty člověk zná. Ale vždycky jsem se těšil na to, čím mě překvapí Míša.
Co vás vedlo k tomu, abyste napsali military sci-fi, které se dost liší od vaší dosavadní tvorby?
MM: Chtěli jsme psát původně detektivku s upírem, ale tu už Martin napsal sám, takže jsme museli vymyslet něco jiného. A aby ani jeden z nás neměl výhodu, šli jsme do žánru, který jsme si zatím zkusili jen v povídkách.
MP: Samozřejmě jsme záhy narazili na to, že nevíme nic o sci-fi, vesmíru a armádě. Prosím, kupte si naši vesmírnou military sci-fi, ať můžeme napsat pokračování.
Na kterou konkrétní věc, již jste do knihy sami vnesli, jste každý sám za sebe nejvíc hrdý?
MM: Já mám radost z pana Balabána, je to postava, kterou jsme vymysleli podle jedné karetní hry, a těším se, co s ním uděláme do budoucna.
MP: Asi na postavu Gygaxe. Zdá se, že osvalený Saturnin s čírem má u čtenářů úspěch, což mě těší.
A naopak, který nápad tomu druhému nejvíc závidíte?
MM: Komandér Hiring mě ohromně bavil. Já bych na takovou vulgaritu sama neměla koule.
MP: I kdyby nic jiného, existenci knihy zcela ospravedlňuje Míšin vtip s desátníkem Heinzem.
Na jaké překážky jste během psaní narazili? A jak jste je překonali?
MM: Měla jsem trochu problém „najít“ postavy. Věděli jsme od začátku, jaké archetypy hrdinů chceme použít, ale potřebovala jsem je oživit i mimo ohraničenou škatulku, abych měla pocit, že jen procházejí příběhem jako figuríny. Hodně dlouho jsem tedy strávila laděním charakterů a vymýšlením drobností, které by je polidštily.
MP: Lenost, autorský blok, prokrastinace. Vyřešil jsem je kulantně a nechal většinu knihy napsat Míšu.
Kniha už je pár týdnů venku. Jaké máte dojmy z prvních reakcí?
MM: Z toho, co se ke mně dostalo, zatím dobré. Jsem ráda, že se lidé baví.
MP: Reakce jsou zatím z většiny pozitivní, takže dojmy taky.
Můžete prozradit, co čeká hrdiny vaší knihy v dalším dílu série?
MM: Nová planeta, samovar, robokohoutí demolition derby…
MP: A víc pana Balabána!
Planetární rachot
Michaela Merglová, Martin PaytokMAJÍ VÝCVIK, ZBRANĚ I ZKUŠENOSTI. NA TENHLE RACHOT ALE PŘIPRAVENI NEJSOU…
Měla to být rutinní přeprava vězňů. Když ovšem posádka IFSS Mythos, nejpokročilejšího vesmírného plavidla ve službách armády Interstelární federace, zachytí nouzový signál z pusté planety, nemá jinou možnost než na něj odpovědět.
Migo je mrtvý, nehostinný svět, tedy ideální místo pro utajenou výzkumnou stanici. Výsadek složený ze zjizveného veterána Knuta Björgenssona, desátníka Li-Honga, medičky Liv Montoyové a dalších záhy zjišťuje, že základna Světluška zeje prázdnotou. Kam se její personál poděl, ale radši zjišťovat neměli. Na to, co se skrývá v jejích útrobách, je totiž nemohl připravit ani tvrdý výcvik, ani roky strávené na bojištích po celé galaxii.
Na oběžné dráze mezitím vyvstává jiný problém: z vazby unikli Jocelyn Lancaumeová a Jerzy Satanski, příslušníci zvláštních jednotek odsouzení za vraždu velícího důstojníka. Pochopitelně v ten nejhorší čas – zrovna když se před Mythosem vynoří z warpu neznámá loď…
„Několikrát jsem chtěl psaní zabalit a věnovat se pěstování ředkviček,“ vzpomíná vítěz Ceny Oty Finka
Oliver Jasanský vydává svou knižní prvotinu Podpalubí – procedurální detektivku z Písku, jejíž hlavní hrdinové Lev a Choroš si už stihli získat srdce poroty Ceny Oty Finka i online čtenářů. V rozhovoru autor popisuje svou cestu od dětských komiksů přes publikování na internetu až k románovému debutu, vysvětluje, jak může být noření se do příběhu zdraví škodlivé, a naznačuje, kam své nekonvenční vyšetřovatele zavede v dalších dílech série.
Masový hrob, sekta a zmizelí lidé. Sad kostí je mrazivě uvěřitelný
Co má společného policejní práce s archeologií? Na první pohled se mohou jevit jako dvě úplně odlišné disciplíny. V temném thrilleru Sad kostí od Martina Müllera, který se odehrává v Ostravě v místě, kde kdysi fungoval koncentrační tábor Hanke, pochopíte, že společného mají mnoho.
Červen ve znamení velkých příběhů: Na které novinky se těšit?
Červen přináší pořádnou dávku příběhů pro každou náladu. Dočkáte se pokračování knižního fenoménu Živé stříbro, závěrečného dílu oblíbené postapokalyptické série, romantiky, která zahřeje u srdce, thrilleru plného napětí i zbrusu nové fantasy! Podívejte se, jaké novinky jsme pro vás připravili.
Křivoklát, knihy a mrtvý archivář: recenze knihy Stopy ve sněhu
Vzhůru na Křivoklát! Ne, nevyzývám vás k obléhání hradu. Ani nedávám tip na nedělní výlet. Já vás zvu na další Místo činu, kam se znovu náhodou přichomýtl hrdina detektivek Egona Trnky jménem Záviš Brieftrager. Již čtvrté pokračování této detektivní série nese název Stopy ve sněhu, odehrává se v předvánočním období a opět to pro mě bylo příjemné odpočinkové čtení, které mohu doporučit milovníkům českých detektivek.
Audioknižní novinka od Mystery Pressu: proč si poslechnout první případ soudce Ti
Snad každý z vás někdy slyšel o klasických detektivkách ze staré Číny, které spojuje postava soudce Ti. Co už možná někdo neví (přiznávám se, já to nevěděla), autorem těchto příběhů je Robert van Gulik, který celý život strávil na Dálném východě, kde se právě setkal s vyprávěním o skutečném soudci Ti. Mystery Press nám přináší úplně první vlastní audioknihu, k jejímuž načtení přizval Miroslava Donutila.