Jak se překládalo Živé stříbro? Rozhovor s překladatelkou Alžbětou Lexovou

Bětko, jaký máš ty osobně vztah k žánru romantasy, který je v poslední době velmi populární?

Já jsem zapálená fanynka a zuřivá čtenářka dark romance i romantasy (kdybych měla fyzicky všechny knihy, co mám v Kindlu, tak bych se propadla k sousedům pod sebou). Silné hrdinky, zachmuření hrdinové, snové světy (nebo temné kulisy reálného světa), to je pro mě únik, který asi někdy potřebuje většina z nás. Často si knihy, které mě nadchly v originále, pak s chutí přečtu i v češtině, protože to je pro mě jako číst tu knihu zase poprvé. Je to úplně nová kniha, s vlastními slovními hříčkami, vlastním humorem na třeba trochu jiných místech a vlastním hlasem.

Jaké jsou u tohoto žánru největší překladatelské výzvy?

Největší výzvou je podle mě převést angličtinu do češtiny tak, aby nikde nedrhla a nezněla „trapně“. Angličtina je neuvěřitelně libozvučný jazyk a díky tomu snese strašně moc, včetně například opakování slov. (Jen si vezměte, kolik hudebních hitů je postavených na absolutním rýmu. A nikomu to netrhá uši.) Naproti tomu libozvučnost češtiny spočívá v její bohatosti. Musíte s ní pracovat kreativně, protože stačí málo, aby začala působit kostrbatě nebo směšně. A právě tahle kreativita mě na překládání baví nejvíc.

Byly chvíle, kdy jsi musela při překládání udělat vědomý kompromis?

Každý překlad je sbírka stovek kompromisů. Za mě má být překlad především věrný. V tomhle například zbožňuju film Klub odložených žen – v originále se ten film jmenuje The First Wives Club. Technicky vzato by se dal přeložit jako Klub prvních manželek a nazdar. Překlad by to byl „správný“, ale ne „věrný“, protože se z něj vytrácí ten sebeironizující, odlehčený tón, s jakým na sebe ty ženy pohlížely. Klub odložených žen je naprosto geniální. A o tom podle mě překládání je. Je o hledání významu skrytého mezi řádky a o tom ho co nejlépe vyjádřit. Kompromisy dělá překladatel vždycky, ale myslím, že každý čtenář pozná poctivou práci, nad kterou překladatel opravdu přemýšlel a snažil se vyhrát si s ní co nejvíce, od odbytého textu, který prostě „jen“ přeložil, ideálně tak, aby se nikoho nedotkl nebo nevyvolal pozdvižení.

Jaký je tvůj osobní postoj k překládání názvů?

Já jsem zastánce překládání (když už jsem ten překladatel, že ano). Čeština je krásný jazyk plný vrstev a můžeme na ni být právem hrdí. Ano, někdy je to oříšek, protože co zní v angličtině dobře, může v češtině působit jako pěst na oko, ale v tom právě tkví krása překládání. Že k tomu musíte přistupovat hravě a název třeba i „přebásnit“, aby podstatu knihy zachytil i v češtině.

Co podle tebe název knihy vyjadřuje a proč je důležité, aby byl srozumitelný i českému čtenáři?

Za mě je název knihy jakési „špitnutí do ucha“. Děj knihy do něj nikdy nenacpete, proto by měl vystihovat její duši, navozovat atmosféru, probouzet zvědavost a něco evokovat. Měl by čtenáři před očima načrtnout obrázek, který pak kniha dokreslí.

Proč ses nakonec rozhodla neponechat originální název Quicksilver, ale přeložit ho do češtiny jako Živé stříbro?

Quicksilver je alchymistický termín pro rtuť, určitě je vám hned jasné proč. Je to pro její stříbřitou barvu, specifickou viskozitu a nestálost, která jí dodává na tajemnosti a nepředvídatelnosti. Čeština má shodou šťastných náhod vlastní alchymistický slovník a náš alchymistický termín pro rtuť je právě živé stříbro, což, aniž bych chtěla příliš prozrazovat děj, je vlastně mnohem přiléhavější než „rychlé“ stříbro, protože rtuti propůjčuje i zdání jakéhosi vlastního vědomí.

Zvažovala jsi během překládání i jiné varianty názvu?

Zvažovala jsem všechny možné i nemožné varianty. Že bych nechala Quicksilver a byl by to quicksilver i v knize – což se ukázalo během překládání jako nemožné a významově úplně okleštěné. Že by to byl Quicksilver, ale v knize živé stříbro, což by byl takový překladatelský podfuk, se kterým jsem se neuměla sžít. Co je na obálce, má podle mě být v knize. Nechtěla bych jako čtenář koupit knihu, která se nějak jmenuje, a pak marně přemýšlet, proč se tak jmenuje, když to v knize nikde nepadne. Taky jsem řešila variantu Quicksilver: Živé stříbro, jenže to by narazilo hned u druhého dílu, a navíc to bylo zbytečně překombinované. Nakonec jsem zůstala u Živého stříbra s tím, že čtenáři budou radši za významově věrný překlad, který z textu nebude trčet a bude svůj a jedinečný (stejně jako Kingfisher), byť si samozřejmě uvědomuju, že si mnozí už zvykli na Quicksilver.

Setkala ses s kritikou nebo naopak oceněním za volbu českého názvu?

Překlad je v podstatě „literární adaptace“ originálu, podobně jako existují filmové nebo seriálové adaptace. Nemůže originál překlopit 1:1, to není ani možné, ani žádoucí, neprokázal by tím originálu dobrou službu. A jako u každé adaptace se najdou čtenáři, kterým se to líbit bude, a čtenáři, kterým se to líbit nebude. Obojí je v pořádku, každý máme nějakou představu a vizi. Jako překladatel můžu knize jen dát srdce i duši a doufat, že to bude znát a čtenáři to ocení.

Jakou roli má podle tebe překladatel – je spíš neviditelným prostředníkem, nebo spoluautorem díla?

Já myslím, že jsme spíš pokorní prostředníci. Podle mě by překlad měl být tak přirozený, aby z něj čtenář necítil angličtinu, aby mu text příjemně plynul a aby se na ničem nezadrhával. Proto k němu přistupuji s pokorou a úctou, ale zároveň obrovskou láskou k jazyku. Hravost a originalita jsou to, co dělá překlady jedinečnými. Mými vzory jsou bratři Medkové, na překladech Harryho Pottera jsem vyrostla a jen díky bratrům Medkovým máme naprosto unikátní, vlastní verzi, která je jen naše a formovala celou generaci, a to má pro mě obrovskou cenu.

Netflix prý koupil práva na film. Víš o tom něco víc?

Myslím, že vím totéž, co ostatní fanynky, které Callie sledují. Nic konkrétního se zatím nedojednalo, ale Callie by měla být výkonná producentka, takže na realizaci určitě bedlivě dohlíží.

Živé stříbro vyjde ve třech edicích – klasické, speciální a de luxe, kterou bude možné pořídit jen na e-shopu nakladatelství Mystery Press. Kterou z nich by sis vybrala ty osobně a proč?

Pochopitelně de luxe, už se na ni hrozně těším! Živé stříbro pro mě byla láska na první přečtení, byla jsem z toho světa a jeho postav naprosto unešená, proto jsem ho taky chtěla překládat. S Kingfisherem a Saeris jsem trávila dlouhé dny, víkendy i noci a de luxe edici s oboustranným přebalem, supr ořízkou a předsádkami, bonusovou povídkou, fan arty a svíčkou, co voní jako Kingfisher? To prostě nutně potřebuju. Doufám, že až se spustí předprodej, tak ji stihnu ulovit, protože 500 výtisků je fakt málo.