Je libo hadí ražniči nebo snad stehno bafometa? V tom případě musíte navštívit podnik U Hlavy mantichory!

U Hlavy mantichory je příběh, ve kterém najdete dvě linie vyprávění, které jsou originálně rozeznatelné podle obrázku jednotlivých kapitol. V první z linek se setkáme s polovičním půlčíkem Alrenem Sedmikvítkem, věčně smějícím se trpaslíkem Fnayirem Kovostiskem a podmračeným a tajemným Larikem Akvedem. Událost, která je svede dohromady, Alrenovi změní celý život. Dozajista k lepšímu. Všichni tři potom začnou modernizovat a provozovat restauraci U Hlavy mantichory.

Druhá příběhová linka nás zavede mezi dobrodruhy, ale ne jen tak ledajaké. Součástí družiny jsou totiž paladin Božizmar, hraničářka Ryalin (která nenechá žádného tvora mužského pohlaví na pokoji), kněz Grunghi (k jehož poslání patří být stále v náladě), barbar Nilgar a půlčík Potměla. Jenže hned při prvním setkání zjistíme, že to asi není úplně úspěšná skupinka dobrodruhů. Provedou něco, co změní všechny události. Otázkou zůstává (dokud knihu nedočtete), kdo jim s tím pomůže.

Na začátek musím přiznat, že fantasy (jakoukoliv) moc nečtu. Skončila jsem u Harryho Pottera, pak už mě nikdy nic moc nezaujalo a já začala číst úplně jiné žánry. Proto byla tahle kniha pro mě výzvou. A jelikož mě baví výzvy, šla jsem do toho. A musím říct, že jsem za to ohromně ráda!! U Hlavy mantichory mě chytla od začátku a nepustila mě do samotného konce. Hlavní trojici jsem si hned oblíbila, měla jsem pocit, jako kdybych ji znala už z nějakých předchozích příběhů. A hlavně jsem se hrozně nasmála! Ať to byly hlášky nebo události, vše do sebe zapadalo a mě to moc bavilo.

Styl Jakuba Hozy mi sedl. Obdivuju všechna ta jména, která vymyslel (a že jich nebylo málo, ale Akven a Alren se mi pletli hodně dlouho), originální příšerky (ať žije Zelinka!) a celkový svět příběhu. I když žánr příliš nečtu, je to za mě určitě kvalitně odvyprávěný příběh, který mě vtáhl do svého světa a díky kterému jsem si zavzpomínala na pár her Dungeons & Dragons, kterých jsem se kdysi dávno účastnila.

U postav se za mě tolik neobjevily nějaké nečekané zvraty, ale musím říct, že mi to tady vůbec nechybělo. Naopak mi vyhovovalo, jak bylo všechno jasně dané, i když se příběh postupně odkrýval.

Jak jsem psala už v předchozích odstavcích, kniha je za mě velice povedená, je nádherná i vizuálně. Pokud rádi čtete fantasy bez draků a romantických linek, tak vám vřele doporučuju právě ji. Myslím, že zrovna tahle kniha bude jednou, ke které se budu čas od času vracet. A některé hlášky („Rytíř se zrezlým kyrysem je k****, ne hrdina!“) mě budou rozesmívat ještě dlouho.

Mohlo by vás zajímat