Na psacím stole Carly Carterové trvale trůnil čtvrt metru vysoký štos statistických hlášení a stěny kanceláře byly plné děkovných pohlednic a svatebních oznámení. Místnost zavalená kyticemi od vděčné klientely připomínala vzhledem i vůněmi květinářství. Carla s láskou pečovala o květy, denně zastřihovala stonky a měnila vodu. Nic se nevyrovnalo pocitu, když otevírala obálky od novomanželů s dojatým vzkazem: „Našli jsme svoje druhé já, a to jenom díky vám.“
Podle starého rčení si člověk rodinu nevybírá, ale Carla věřila, že platí přesný opak. Když člověk hledá někoho výjimečného v naději, že vztah povede k manželství, nejde ve skutečnosti o konkurz na nového rodinného příslušníka, nebo přímo na založení celé nové rodiny? A není v tom případě bláhovost zvolit si partnera jenom podle toho, že má hluboké modré oči nebo stejně jako vy rád za lenivých deštivých dní sleduje filmy pro pamětníky? Pevný vztah jistě stojí na něčem hlubším, zásadnějším.
Lidé denně dělají plány a rozhodnutí – kam pojedou na dovolenou, co budou studovat v příštích semestrech či dokonce zda si na hamburger kydnou kečup nebo hořčici, ale lásku kupodivu nechávají prostě jen na náhodě. Vážně je možné narazit na ideálního životního partnera náhodou v samoobsluze před regálem s konzervami nebo při usrkávání merlotu v narvaném baru?
Jistě je fajn mít partnera, který vás rozezpívá jako slavíka i při věšení prádla, ale předtím člověku zabere týdny, měsíce a třeba i roky, než na něho narazí, aby posléze stejně vyšlo najevo, že ideál pořád ještě randí se svou či svým ex, věří na UFO nebo má v rodině sériového vraha.
Pokud šlo o Carlino první manželství, láskou (nebo chtíčem?) k Aaronovi se jí zatměl mozek natolik, že do vztahu skočila doslova po hlavě. No, a tak to nemohlo dopadnout jinak než krachem. Následující zničující rozvod Carlu ještě utvrdil v existenci rodinného prokletí. Od té chvíle se pro ni stalo životním posláním pomáhat ostatním, aby se pokud možno vyhnuli podobným vyčerpávajícím, ponižujícím a ochromujícím zkušenostem.
A právě proto založila seznamovací agenturu Láska logická.
Firemní etické zásady měla v rámečku pověšené na stěně.
Láska logická
Seznamte se na základě vědecké metody.
Jsme netradiční seznamovací agentura, pomáháme klientům vytipovat ideálního partnera použitím logiky. Nevěříme na katalogy fotografií, kdy při prohlížení vyloučíte kandidáta během vteřiny. Používáme inovativní hloubkovou metodu. Možná jste založením pragmatik, už kapku otrávený a se srdcem momentálně uzamčeným.
V pohodě, my jsme navlas stejní!
Pomocí dokonale propracovaného okruhu otázek a speciálních algoritmů vás zbavíme váhání při výběru spřízněné duše, takže žádná schůzka nebude trapná a úplně naslepo. Láska se pak stane otázkou spíše volby než zázračné chemické reakce.
S důvěrou se vložte do bezpečí našich rukou.
Živoucím důkazem úspěšnosti tohoto podnikatelského modelu byla Carla osobně. Se svým snoubencem Tomem se seznámila právě prostřednictvím agentury; výše jejich vzájemné kompatibility činila pětaosmdesát procent, čímž se zařadila mezi špičkové shody v záznamech firmy Láska logická. Carlu okouzlilo – a taky jí přineslo značnou úlevu –, že její pátrání po panu Pravém je u konce. Za pouhý měsíc se z ní stane paní Carla Taylorová, čímž definitivně přetne rodinné prokletí, začarovaný kruh, kouzlo černé magie (nebo čemu to věří její babička, sestra či tety).
S úsměvem se uvelebila na kancelářské židli a pročítala si seznam svateb z posledního týdne, když do místnosti hlučně vpadla její sestra. „Nesu poštu!“ oznámila Jess a hodila na stůl dvě růžové obálky.
Carla si potrpěla na uklizený stůl a poštu neotvírala dřív, dokud nevyřídila nejnovější maily. „Nauč se klepat,“ povzdechla si a bleskově přehodila obě obálky na tácek s korespondencí.
Jess pokrčila rameny. „Nemáš teď žádnou schůzku ani nic takového.“
„Jsme v zaměstnání. Během pracovní doby bychom se měly chovat profesionálně.“
Jess zvedla oči ke stropu. „No tak. Jsme přece sestry. Buď trochu veselejší.“
Hned od prvního dne, kdy Carla před deseti lety Lásku logickou založila, firma prosperovala a nyní měla celkem šestnáctičlenný pracovní tým, a to včetně Jess jako manažerky klientských dat a babičky Lucindy na pozici účetní na částečný úvazek. Carla se k nim chovala stejně přísně jako k ostatním zaměstnancům a jejich pracovní výkon a loajalita byly důkazem, že jim neposkytuje žádné nezasloužené výhody.
Jess zadkem odstrčila tácek s poštou a uvelebila se na rohu Carlina stolu. Opět ty dvě růžové obálky zvedla a mávla jimi. „Dej na mě, vypadá to jako pozvánky.“
Carla našpulila rty, protože se opravdu těšila na nová svatební oznámení bývalých klientů. Probouzela v ní hrdost matky kvočny. I proto teď vyhověla Jessinu naléhání a jednu z obálek otevřela.
Oznámení zdobil nápis Láska je nejkrásnější věda pod sluncem doprovozený několika chemickými vzorci a po rozevření se ukázala fotografie muže a ženy kolem pětatřicítky; oba měli na hlavě přilbu z mysu Canaveral. Seznámili se prostřednictvím agentury a na líbánkách se zajeli podívat na start rakety.
„Júúú, super,“ mrkla Jess sestře přes rameno. „Další úspěšný příběh, i když já osobně bych dala přednost dlouhému válení se na pláži.“
Carla kývla na souhlas a svatební oznámení připíchla na nástěnku. Sami s Tomem se dohodli, že líbánky odloží na dobu, až budou mít trochu prázdnější diáře. Dnes byl první květen a jen za letošek měla za sebou osm svateb svých bývalých klientů. Vždycky jim donesla tentýž dárek – červený litinový rendlík ve tvaru srdce i s poklicí, aby ti dva spolu vařili rodinné pokrmy a užívali si chvíle strávené u stolu.
„Otevři tu druhou obálku!“ nadskočila Jess nedočkavě. Carla prsty promnula svůj přívěsek ve tvaru oka jako pokaždé, když se jí zmocnila nervozita. Vylovila kartičku a s obdivem se zadívala na grafiku podkovy s nápisem Pro štěstí, vyvedeným svítivě růžovým písmem.
„To je ode mě a babičky,“ vyhrkla Jess.
Carla k sestře udiveně vzhlédla, protože jí nedávalo smysl, proč by od ní měla dostat přáníčko, když spolu sedí v jedné kanceláři, bydlí jen pár kilometrů od sebe a několikrát týdně večeří společně s babičkou.
Rozevřela přání a přečetla si vzkaz.
Pozvánka pro drahou Carlu
na pátek, 1. května, 17:30 – 23:00 hod.
Nezapomeň!
Carla mrkla na hodinky. „To je dneska…,“ hlesla a žaludek se jí sevřel nervozitou. „O co přesně jde?“
„O rodinnou sešlost před tvým svatebním dnem!“ Jess neutajila vzrušení. „Rozlučkový mejdan, jeden z posledních svobodných večerů…“
Carla rozpačitě polkla. Ihned po zásnubách s Tomem se vyrojili její příbuzní s dobře míněnými radami, jako třeba ať si do svatebních střevíčků schová minci, která jí přinese blahobyt i štěstí, či ať se proboha nevdává v perlovém náhrdelníku, protože perly symbolizují slzy.
Domyslela si, že příbuzní mají v plánu nějak oslavit její blížící se sňatek, protože je opakovaně přistihla při špitání v koutě. Babička při tom jednou dokonce pobaveně hvízdla, což Carlu téměř vyděsilo.
Dobře věděla, že příbuzní sdílí pověry a svatební historky jako cenné mince a že jejich vyznění se nekonečným předáváním postupně mění k horšímu. S Tomem doufali v malou příjemnou svatbu vybroušenou do posledního detailu, na pozvánkách měli dokonce uvedený program svatebního dne, aby hosté měli přesnou představu, co všechno se stane a v jakém pořadí. Carlina teta Mimi se na svatbě jedné ze sestřenic dokonce objevila v kostýmu Kočičí ženy, protože si nesprávně vyložila, že hostina bude ve stylu maškarního bálu, a Carla podobné nedorozumění nehodlala riskovat.
„Tak vyklop, co máte v plánu,“ prosila Jess. „Moc dobře víš, jak nesnáším překvapení!“ Upřímně, z podobných akcí se jí lehce zvedal žaludek, protože na rozdíl od sestry se bez společenských událostí a zábavy ráda obešla.
„Ale já ti nemůžu říct, kam tě vezmeme, to je přece tajemství!“ ušklíbla se Jess. „Počítej se vzrušujícím a fakt promyšleným překvapením. Copak se před svatbou s Tomem nechceš trochu pobavit?“
Carla se snažila nemyslet na to množné číslo. Až příliš živě si uměla představit babinec složený z Jess, babičky, Mimi a Evelyn, jak společně splétají klec, do které ji zamknou pro svoje vlastní pobavení. Existuje snad něco odpornějšího, než když se vám přátelé svěří s existencí společného tajemství, do nějž vás odmítnou zasvětit? A zvlášť když ti přátelé jsou vaše vlastní rodina.
„A co třeba zahrát si únikovou hru, nebo si celý večer vyprávět horory?“ navrhla Carla zábavu, kterou by si užila i ona. „Víš přece, že mě baví všechno, co obnáší důmysl a týmovou spolupráci. To by bylo něco podle mých představ… Ale dnes večer se mi fakt nikam nechce.“
Jess povytáhla obočí. „A víš určitě, že seš moje sestra?“ nadhodila. „Myslím ta sestra, co se v jednadvaceti vykašlala na univerzitu a vyrazila na cesty? Kam se poděl tvůj smysl pro dobrodružství?“
Carla sice věděla, že Jess žertuje, ale přesto ji to ranilo. Měla ráda jistotu, jež jí sloužila jako záchranná síť, pod kterou se navíc schovávala. „Dobrodružství mi účty nezaplatí,“ zamumlala. A já si ho odskákala krachem manželství, dodala v duchu.
Obě sestry si vyměnily ostražité pohledy, jako by je dělila prohlubující se propast. Carla si kolikrát říkala, že kdyby algoritmus Lásky logické aplikovala na vlastní rodinu, výsledné údaje by byly zklamáním, obzvlášť v případě Jess.
„Potřebuju teď analyzovat nová data,“ broukla Carla a opět zvedla štos sjetin.
„Takže v půl šesté před vchodem.“ Jess zvesela zamířila ke dveřím. Carla si nebyla jistá, co Jess před dovřením dveří ještě zamumlala, ale znělo to jako: „Jsi zatraceně nafrněná.“ Papíry na nástěnce se v poryvu vzduchu zachvěly a opět znehybněly.
„Nafrněná může znamenat třeba i nenadšená z každého nesmyslu!“ houkla Carla za sestrou. „To je jednoznačně pozitivní věc.“
Soustředila se na zprávu a snažila se pustit z hlavy rodinné plány na večer s tím, že její blízcí pro ni jistě chtějí jen to nejlepší. Měli zkrátka radost z její svatby s Tomem a tohle je jeden ze způsobů, jak to dát najevo.
No, teď je na ní, aby to nějak přežila a předem se neděsila Jessiných slov vzrušující a promyšlený.
