„Za všechno může manželka,“ říká Marek Havlík, autor Černé bouře

Když se neurovědec pustí do psaní thrilleru, nemůže z toho vzniknout nic obyčejného. Marek Havlík debutuje románem Černá bouře, který čtenáře zavádí nejen do pulsujícího Hongkongu v době deštníkové revoluce, ale i hluboko do lidské mysli – tam, kde už realita přestává mít jasné obrysy. Autorův osobitý styl, vědecké zázemí a netradiční pojetí žánru dávají vzniknout strhujícímu příběhu, který se vymyká domácímu kontextu i zažitým představám o tom, jak má vypadat český thriller. V rozhovoru prozrazuje, proč se rozhodl pro cizí prostředí, co ho na psaní nejvíc zaskočilo a jakou roli v tom všem sehrála jeho manželka.
Připravila: Veronika Elznicová
Vyšla vám první beletristická knížka. Jak se jako nový autor beletrie cítíte?
Je to zvláštní mix pocitů. Ve většině případů velmi příjemných, které občas přejdou až do slabých záchvatů marnivosti. Ty ale většinou nahradí lehká úzkost z toho, jak bude kniha přijata, protože to není něco, co je typické pro české autory a český knižní trh. Navíc je tato úzkost ještě prohloubena tím, že Tomáš Němec už avizoval, že se připravuje druhý díl, čímž mi asi chtěl mezi řádky naznačit, abych přidal. Ale kromě tohoto všeho cítím obrovskou úlevu, protože cesta k vydání Černé bouře byla opravdu trnitá.
Jak jste se dozvěděl o našem nakladatelství? Proč jste poslal rukopis zrovna k nám do Mystery Pressu?
Za všechno může manželka! Moc se jí líbí obálky Mystery Pressu a od začátku mě přesvědčovala, ať rukopis pošlu k vám. Já byl ale samozřejmě chytřejší! Takže jsem nejdříve zkusil velká nakladatelství, která si podle mé argumentace mohla dovolit neznámého debutujícího autora z ulice, protože dokáží lépe ustát finanční ztrátu… Jak jsem se jen mýlil. I přestože můj rukopis u několika takovýchto nakladatelství prošel skrze redaktory a potom za něj posléze bojovali i jejich nadřízení šéfredaktoři, vždycky jsem se zasekl na marketingovém oddělení. Až po několika takových neúspěších jsem konečně poslechl manželku a poslal rukopis vám.
Ovlivnila dlouhá cesta za vydáním nějak vás a knihu samotnou?
Myslím, že mi dlouhá cesta za vydáním dala dost prostoru k tomu pořádně promyslet, jakým směrem se bude příběh v další knize ubírat dál, dostatek času na to vyladit trhliny v Černé bouři a identifikovat přesně ty věci, které je potřeba „dovyřešit“. V Černé bouři zazní několik věcí, které odkazují na něco hlubšího. Něco se vyřeší v další knize. A něco bude řešeno v celé sérii.
„OBRŇTE SE TRPĚLIVOSTÍ A NEVZDÁVEJTE TO“
Co vás poté na procesu výroby knihy bavilo nejvíce?
Definitivně práce s redaktorem Jirkou Popiolkem. Navrhl výborné úpravy textu, co, kde a jak vyříznout a naopak, co musím definitivně nechat. Co však bylo podle mě nejdůležitější, bylo to, že mi otevřeně řekl, že textu zásadně prospěje jeho zkrácení. Původně měl rukopis 480 normostran a já ho po konzultaci zkrátil na 400. Strašně to pomohlo, protože teď ta kniha „jede“ jak na tobogánu.
Jaké rady byste dal autorům, kteří chtějí vydat svou první knihu?
Obrňte se trpělivostí a nevzdávejte to. To předně.
Jak byste charakterizoval Černou bouři?
Jedním slovem: Neurothriller. Více slovy: První kniha thrillerové série o křehkosti lidského vědomí a největším milosrdenství, kterého se nám jako živočišnému druhu dostalo, a to je, že si nedokážeme uvědomit většinu obsahů vlastní mysli.
Kniha kombinuje také další zajímavá témata – sibiřské gulagy, prostředí Hongkongu, meteorologický jev známý pod názvem černá bouře. Kde jste pro takovou nečekanou kombinaci našel inspiraci?
Inspiraci pro Hongkong jsem našel v Hongkongu, kde jsme byli s kamarády v roce 2015 a 2016. Pár měsíců po deštníkové revoluci. Gulag… No někde příběh začínat musí a když se jedná o hodně neetické události, je pro příběh lepší je zasadit do prostředí sibiřských pracovních táborů. A černá bouře? Tu jsem v Hongkongu naštěstí nezažil, ale z vyprávění mých hongkongských přátel jsem si udělal docela pěkný obrázek. Plus nás s ní strašili, že kvůli ní nepoletí určitě letadla a my se z Hongkongu nedostaneme včas.
Je trochu nezvyklé, že se kniha napsaná českým autorem neodehrává v českém prostředí, neobsahuje žádné české reálie a zároveň nemá české postavy. Co vás k tomu vedlo? Uvažoval jste během psaní o jejich zapojení?
Uvědomuji si to. Ale popravdě jsem nechtěl psát nic, co by se odehrávalo v ČR, v českých reáliích a bylo to velmi typické. Řekněme něco jako: policajt, který má sklony k alkoholismu a během vyšetřování přijde na to, že za vraždou stojí…. Pozor! Sériový vrah! To jsem opravdu nechtěl psát a nutit se psát něco, co nechcete… to prostě nejde. Slibuji ale, že jedna z knih série se bude odehrávat v Praze. Pravděpodobně třetí. A jestli jsem uvažoval o zapojení českých postav? Popravdě jedna z hlavních postav je z Československa, i když se to snaží skrývat, jak jen může.
Pracujete již na další knize?
Druhou knihu mám už dopsanou. Jen ji ještě nikdo nečetl, protože ji pořád edituji a nehodlám ji předat své první editorce do té doby, než budu úplně spokojený. Prozradím však, že se jmenuje Bílý most. Odehrává se několik měsíců po Černé bouři a řeší nezodpovězené otázky, ke kterým se hlavní postava v Hongkongu dostala a které jí nenechávají spát.
Černá bouře
Marek Havlík
Hongkong se ocitá na pokraji kolapsu. V ulicích zuří deštníková revoluce, na hranicích posiluje Čínská lidová republika přítomnost svých ozbrojených složek a do toho se na horizontu formují mračna, která jsou předzvěstí černé bouře – meteorologického jevu děsivějšího než hrozící invaze.
Do epicentra napětí přilétá inspektorka britského protiteroristického oddělení Elizabeth Ainsleyová. Jejím úkolem je prověřit nová vodítka v již uzavřeném případu vraždy a rozptýlit tak obavy z možného bioteroristického útoku.
Netuší však, že ji posedlost pravdou přivede na stopu technologie, jež nikdy neměla spatřit světlo světa. Reliktu studené války, který nejen ohrožuje miliony obyvatel Hongkongu, ale také překračuje hranice současného vědeckého poznání…
„Několikrát jsem chtěl psaní zabalit a věnovat se pěstování ředkviček,“ vzpomíná vítěz Ceny Oty Finka
Oliver Jasanský vydává svou knižní prvotinu Podpalubí – procedurální detektivku z Písku, jejíž hlavní hrdinové Lev a Choroš si už stihli získat srdce poroty Ceny Oty Finka i online čtenářů. V rozhovoru autor popisuje svou cestu od dětských komiksů přes publikování na internetu až k románovému debutu, vysvětluje, jak může být noření se do příběhu zdraví škodlivé, a naznačuje, kam své nekonvenční vyšetřovatele zavede v dalších dílech série.
Masový hrob, sekta a zmizelí lidé. Sad kostí je mrazivě uvěřitelný
Co má společného policejní práce s archeologií? Na první pohled se mohou jevit jako dvě úplně odlišné disciplíny. V temném thrilleru Sad kostí od Martina Müllera, který se odehrává v Ostravě v místě, kde kdysi fungoval koncentrační tábor Hanke, pochopíte, že společného mají mnoho.
Červen ve znamení velkých příběhů: Na které novinky se těšit?
Červen přináší pořádnou dávku příběhů pro každou náladu. Dočkáte se pokračování knižního fenoménu Živé stříbro, závěrečného dílu oblíbené postapokalyptické série, romantiky, která zahřeje u srdce, thrilleru plného napětí i zbrusu nové fantasy! Podívejte se, jaké novinky jsme pro vás připravili.
Křivoklát, knihy a mrtvý archivář: recenze knihy Stopy ve sněhu
Vzhůru na Křivoklát! Ne, nevyzývám vás k obléhání hradu. Ani nedávám tip na nedělní výlet. Já vás zvu na další Místo činu, kam se znovu náhodou přichomýtl hrdina detektivek Egona Trnky jménem Záviš Brieftrager. Již čtvrté pokračování této detektivní série nese název Stopy ve sněhu, odehrává se v předvánočním období a opět to pro mě bylo příjemné odpočinkové čtení, které mohu doporučit milovníkům českých detektivek.
Audioknižní novinka od Mystery Pressu: proč si poslechnout první případ soudce Ti
Snad každý z vás někdy slyšel o klasických detektivkách ze staré Číny, které spojuje postava soudce Ti. Co už možná někdo neví (přiznávám se, já to nevěděla), autorem těchto příběhů je Robert van Gulik, který celý život strávil na Dálném východě, kde se právě setkal s vyprávěním o skutečném soudci Ti. Mystery Press nám přináší úplně první vlastní audioknihu, k jejímuž načtení přizval Miroslava Donutila.
