Recenze knihy Bouda: Mrtvola na hausbótu a jeden podezřelý navíc

Román Bouda je součástí detektivní série s bezděčným detektivem Otou Finkem od dnes již nežijícího autora Jaroslava Velinského. Nakladatelství Mystery Press tuto sérii vydává s nádhernými obálkami Jaromíra 99. Některé díly série dokonce vycházejí takto úplně poprvé. Bouda je v pořadí 15. případem Oty Finka, pro mě to ale bylo setkání první.

Ota je civilním zaměstnáním soustružník neboli obráběč kovů, ale má ohromný talent řešit kriminální případy, ke kterým se mimoděk nachomýtne. V tomto díle se však stává psancem. Nejen, že mu někdo usiluje o život, ale zároveň je pro policii podezřelým číslo 1. A tak mu nezbývá pustit se do pátrání na vlastní pěst.

Vše začíná probuzením do mlhavého rána na starém hausbótu Bouda vedle brutálně umlácené mrtvoly. Ota v mrtvém poznává člena trampské party z Karlína. Sám netuší, jak se zrovna tady ocitl. Nicméně mu dojde, že je v pěkné bryndě…

Děj knížky se odehrává v šedesátých letech a většinu času zde strávíme mezi trampy, kde se Ota snaží dopídit informací, jak o mrtvém, tak o tom, co se osudnou noc dělo. Mezi známými má už jistý věhlas, a tak vůbec nevadí, že není od policie. Všichni víceméně ochotně spolupracují. Postav je tu však opravdu požehnaně, každý má svou přezdívku a nebylo to jednoduché si v nich udržet pořádek.

Na jednu stranu jsem oceňovala originalitu prostředí a punc doby, kterou znám spíše jen ze starých filmů. Na druhou stranu to možná byl důvod, proč jsem se do knížky obtížněji začítala.  Autor má i poměrně specifický styl vyprávění, ze kterého je cítit špetka humoru a nadsázky. Občas se pohybuje na hraně korektnosti v kontextu dnešní doby. Nicméně vyšetřování probíhá naprosto ve vážném duchu, zpočátku není úplně jasné, jakým směrem se bude ubírat, ale žádný velký zvrat nakonec se také nekoná.

Ota Fink je postava, která zaujme. Líbí se ženám a ženy se líbí jemu. Ačkoliv pracuje rukama, je sečtělý a hýří bonmoty a citáty z literatury. Asi není náhoda, že Mystery Press pořádá literární povídkovou soutěž pojmenovanou právě podle něj. Druhý ročník Ceny Oty Finka právě odstartoval.

Celkově hodnotím knížku jako zajímavý výlet v rámci žánru detektivka. S Otou Finkem se ještě ráda někdy potkám. Myslím, že by se tyto detektivky mohly líbit třeba čtenářům Egona Trnky a naopak. A ty krásné obálky udělají parádu v každé knihovně.

Mohlo by vás zajímat