„Dospělí jsou v podstatě odrostlé děti,“ říká spisovatelka Marie Rejfová
V těchto dnech vychází nový autorčin Jak se vaří netopýři, nový díl detektivně-humoristické série o učitelce Josefíně Divíškové. Jeho děj je tentokrát umístěn do Karlových Varů, kam si Josefína s Tvrdíkem vyjeli na dovolenou, ta však skončí jako vždycky jinak, než si představovali. Součástí knihy je i bonusová novelka, která se vrací v témže čase do Brodu a k Josefínině sestře Miroslavě.
připravil: Jiří Popiolek
V románu Jak se vaří netopýři jsi poslala Josefínu s Tvrdíkem do lázní, konkrétně do Karlových Varů. Proč sis vybrala právě tohle místo?
Karlovy Vary pro mě mají osobní rozměr, jelikož jsem v nich před lety zažila nezapomenutelné chvíle během filmového festivalu. Město je to kouzelné, a když jsem se rozhodovala, kam Josefínu s Tvrdíkem poslat na romantickou dovolenou, byla volba jasná.
Součástí knihy je i novelka, v níž se řeší trable, které zažívá v době Josefíniny nepřítomnosti její sestra Miroslava. Nenapadlo tě někdy udělat třeba spin-off s Miroslavou, Karlem a jejich dětmi?
Napadlo. Je to vcelku povedená rodinka a myšlenka, že bych jí věnovala větší prostor, mě zatím neopouští. Miroslavě a Karlovi jsem věnovala samostatnou povídku v knize Kdo má pod čepicí a jiné povídky. Miroslava, Karel a dvojčata jsou postavy, které mají humoristický potenciál. Byla by škoda ho nevyužít.
Učíš v mateřské škole. Naučil tě každodenní kontakt s touto věkovou kategorií něco, co využíváš i při tvorbě svých postav?
Děti jsou nekonečnou studnicí nápadů. V mých knihách vystupují i dětské postavy, proto je super, když mohu celkem věrně vystihnout způsob jejich chování. S dětmi je legrace, jejich komentáře jsou nesmírně originální, překvapivé, vypointované. A to je přesně to, co při psaní potřebuji. Nehledě na to, že já sama jsem matka dvou dnes již odrostlých dětí. A co se týče tvého dotazu: ano, dospělí jsou v podstatě odrostlé děti, a když odhodí svou seriózní masku, je to pro spisovatele požitek.
„MĚLA JSEM NAČRTNUTÝ PLÁNEK BRODU, ALE NĚKAM SE MI ZTRATIL“
Nakolik se tvůj knižní Brod podobá nějakému konkrétnímu městu?
Brod je imaginární město, které pojímá všechny možné stránky života na malém městě. Geograficky by mu odpovídal Mníšek pod Brdy, ale tím je všechna podobnost náhodná.
Jednotlivé příběhy v románech a povídkách zavádějí jejich hrdiny na různá místa Brodu. Máš někde nakreslenou mapu, aby ses v tom svém fiktivním městě vyznala?
Měla jsem nahrubo načmáraný náčrtek, ale někam se mi ztratil. Takže při psaní posledních dílů se řídím pamětí. Což, přiznávám, není úplně ideální metoda.
Kromě série o Josefíně jsi v Mystery Pressu vydala i sbírku Povídky smíchovskéjemně inspirovanou Janem Nerudou nebo Jakubem Arbesem. Plánuješ něco nového i v tomhle segmentu svého psaní?
Povídky smíchovské inspirované starou „arbesovskou“ Prahou byly určitým únikem před čistě humoristickými romány s Josefínou Divíškovou. Cítila jsem, že potřebuju zabrousit do temnějších stránek lidské povahy. Sběr reálií a samotná práce na knize mi zabrala dost času, ale nelituji toho. Teď píšu román z Plzně z přelomu devatenáctého a dvacátého století. Nebudou to už povídky, takže hlavní postavy by měly mít propracovanější koncept. Hodlám se s tím piplat, abych byla spokojená nejen já, ale i čtenáři.
Červencové knihy, které by vám neměly uniknout
Kdo říká, že v létě vychází jen oddechové čtení, ten ještě neviděl náš červencový ediční plán. Čeká vás akční thriller, hned tři romantasy, které si říkají o místo v každém TBR seznamu a především návrat fenoménu Hrobkař Carl. Třetí díl oblíbené LitRPG série je konečně tady a tentokrát to bude o kozy!
„Několikrát jsem chtěl psaní zabalit a věnovat se pěstování ředkviček,“ vzpomíná vítěz Ceny Oty Finka
Oliver Jasanský vydává svou knižní prvotinu Podpalubí – procedurální detektivku z Písku, jejíž hlavní hrdinové Lev a Choroš si už stihli získat srdce poroty Ceny Oty Finka i online čtenářů. V rozhovoru autor popisuje svou cestu od dětských komiksů přes publikování na internetu až k románovému debutu, vysvětluje, jak může být noření se do příběhu zdraví škodlivé, a naznačuje, kam své nekonvenční vyšetřovatele zavede v dalších dílech série.
Masový hrob, sekta a zmizelí lidé. Sad kostí je mrazivě uvěřitelný
Co má společného policejní práce s archeologií? Na první pohled se mohou jevit jako dvě úplně odlišné disciplíny. V temném thrilleru Sad kostí od Martina Müllera, který se odehrává v Ostravě v místě, kde kdysi fungoval koncentrační tábor Hanke, pochopíte, že společného mají mnoho.
Červen ve znamení velkých příběhů: Na které novinky se těšit?
Červen přináší pořádnou dávku příběhů pro každou náladu. Dočkáte se pokračování knižního fenoménu Živé stříbro, závěrečného dílu oblíbené postapokalyptické série, romantiky, která zahřeje u srdce, thrilleru plného napětí i zbrusu nové fantasy! Podívejte se, jaké novinky jsme pro vás připravili.
Křivoklát, knihy a mrtvý archivář: recenze knihy Stopy ve sněhu
Vzhůru na Křivoklát! Ne, nevyzývám vás k obléhání hradu. Ani nedávám tip na nedělní výlet. Já vás zvu na další Místo činu, kam se znovu náhodou přichomýtl hrdina detektivek Egona Trnky jménem Záviš Brieftrager. Již čtvrté pokračování této detektivní série nese název Stopy ve sněhu, odehrává se v předvánočním období a opět to pro mě bylo příjemné odpočinkové čtení, které mohu doporučit milovníkům českých detektivek.