Z některých mužů koukají jen problémy. Trey Marks mezi ně rozhodně patří. Od chvíle, kdy jsem dosedla, se jeho prsty nepřestaly hýbat. Právě teď otáčí ciferníkem hodinek, drahého modelu, který mu vykukuje z rukávu obleku ušitého na zakázku. Slyším cvakání ciferníku, jak ho jemně posouvá dopředu, pokaždé jen o jeden zoubek, v takových intervalech, že mě to přivádí k šílenství. Poslouchá mě vůbec? Já sama se stěží slyším, jak mám uši nastražené na další cvaknutí. Cvak.
„Když se podíváte na poslední stránku, uvidíte některé moje nápady pro vaši kolekci Isabella…“ Cvak.
„Mám kontakty, které by mohly snížit vaše náklady, zejména v oblasti…“ Cvak.
„Hledám pozici, která by mi umožnila mít větší rozhodovací možnosti a…“ Cvak.
Sevřu kožené portfolio v rukách a bojuju s nutkáním natáhnout se a odtrhnout mu prsty od hodinek. Zdroj mého rozptýlení mizí, když se jeho ruka zvedne, aby se otřela o rty. Odvrátím pohled. Nejenže z něj čiší problémy. Ten zatracený chlap je pokušení samo, a celé to začíná u jeho očí. V okamžiku, kdy jsem do téhle kanceláře vstoupila, mě ty oči svlékly. Posadila jsem se před něj a on si radostně promnul ruce.
„Vypadáte neklidně, slečno Martinová.“ Spustí ruku z úst a já se přiměju do zmiňovaných očí pohlédnout.
„Omlouvám se. Jsem nervózní z toho pohovoru,“ usměju se a on si mě změří pohledem.
„Skutečně?“ Nevěří mi. Jeden bod pro Markse, i když mě jeho schopnost číst v ženách moc nepřekvapuje. Jeho oborem je svádění, navrhuje spodní prádlo, které láká ženy ke koupi a muže k jeho svlékání. Podle drbů z branže nebyl nikdy ženatý, šuká jako zvíře a jeho pusa by dokázala nahradit moji sprchovou masážní hlavici. Ale na tom teď nezáleží. On potřebuje kreativního ředitele a já potřebuju novou práci. Tam venku se proslýchá, že se Marks Lingerie potýká s problémy, a nemusím mít doktorát z psychologie, abych si všimla stresu, který se ukrývá za jeho nafoukaným pohledem. Hluboké vrásky na čele, pevně zaťatá čelist, to zatracené cvakání hodinkami. Ty příznaky poznávám. Stres momentálně prostupuje i můj život.
Mohlo by být i hůř. Mohla bych mít nemocné dítě nebo násilnického manžela – něco závažnějšího než prostý fakt, že nenávidím svou práci. Nenávidím ji tak, že mě píchá na hrudi každé ráno, když vystupuju z výtahu. Polední pauzu trávím v autě s vytaženými tónovanými okny a vypnutým motorem, kde se schovávám před tou mrchou, kreativní ředitelkou Claudií VanGaurovou. Už deset let vyhrožuje, že odejde do důchodu. Tak dlouho už ze mě dělá hlupačku, která jí věří. Jsem pitomá, že zůstávám, pitomá, když dál čekám, až předá otěže. Jenže ona bude v Lavern & Lilly až do smrti a bude mučit každého zaměstnance, dokud nevypustí duši.
Potřebuju změnu; potřebuju povýšení, které si zasloužím už deset let. V dámské módě budu pracovat kdekoli, ale spodní prádlo je moje vášeň a tohle je první nabídka na pozici kreativní ředitelky, která se za poslední rok objevila. Nejenže ji chci, já ji musím získat.
„Řekněte mi o něm něco.“
„Promiňte?“ Sleduju, jak jeho oči klesají k mým rukám a zastavují se na prstýnku s diamantem, a vtom mi to dojde. „Aha. O Craigovi. On je...“ V hlavě se mi zaseknou myšlenky. Je moc milý. Je to chemik. Nikdy se na mě nedíval tak, jako se teď na mě díváte vy. „Před čtyřmi měsíci jsme se zasnoubili,“ řeknu. Je to bezpečná odpověď, která nezmiňuje Craigův diplom z MIT ani to, že pochází z vyšší společenské třídy. Ať už se v branži vyprávějí zkazky o sexuální zdatnosti Treye Markse jakkoli často, ještě častěji se propírá jeho dětství. Vyrostl v South Central. Syn striptérky, kterou zabili při drogové razii v devadesátkách. Přerušil studium na vysoké. Proslýchá se, že klofnul nějakou bohatou rachejtli, počkal, až umře, a pak použil takhle odporně získané dědictví, aby si založil vlastní značku.
„Už jste si domluvili termín svatby?“
Jedinou otázkou mě zbaví všech trumfů. „Ne, ještě ne.“
„Proč ne?“
Cítím, jak se mračím, jak mi pohyb obočí napíná kůži, a tak se přinutím k úsměvu, a když promluvím, rádoby bezstarostně vydechnu. „Nemá to žádný konkrétní důvod. Prostě teď máme moc práce.“ Polknu a doufám, že jsem nedala najevo pravdu. Že mám strach. Že se nudím. Že po tomhle setkání, během kterého mě tak snadno zaujal, bych se nejspíš vůbec vdávat neměla.
Jeho rty se protáhnou a já mezi nimi zahlédnu řadu dokonalých zubů. Je to rodící se úsměv, který se snaží potlačit, ale než opětovně rty semkne, zajede si jazykem do koutku úst. Ještě jednou se podívá na můj prsten. Když jeho pohled vystoupá zpátky k mému obličeji, poněkud se mu vyhladí rysy. Ovšem v jeho tmavých očích je stále patrné pobavení. Mám chuť zeptat se ho, co je na tom tak zatraceně vtipného. Místo toho sepnu prsty a soustředím se na hledání jakékoli nedokonalosti v jeho obličeji. Neúspěšně.
„Na vašeho snoubence se ptám z čisté zvědavosti. Kate, já nejsem zrovna nejjednodušší člověk, pro kterého byste mohla pracovat.“ Nakloní se dopředu, opře si předloktí o stůl a prsty jedné ruky si přejede po kloubech druhé. „Jsem temperamentní, nedokážu správně řídit lidi a umím být pěkný kretén.“ Zahlédnu další náznak úsměvu, ale ten hned mizí. „Navzdory tomu, co jste o mně možná slyšela, mám určité hranice, které nehodlám překročit, a spaní se zaměstnankyněmi je jednou z nich.“
„Myslíte sex, nebo skutečný spánek?“ Nevím, odkud se ta slova vzala, ale očividně ho pobavila, protože teď se jeho úsměv roztáhne doširoka, a dokonce se ozve uchechtnutí.
„Obojí.“ Postaví se a podá mi ruku. „Děkuji za váš zájem, slečno Martinová. Dáme vám vědět.“
Sevře se mi žaludek. Možná je to mým portfoliem. Možná jsem působila příliš horlivě. Možná je to tím prstenem. Přinutím se k úsměvu a vsunu svou dlaň do jeho, sevření jeho ruky je dost silné na to, aby mě rozdrtil. „Jistě. Ráda jsem vás poznala.“
Lež mi hladce vyklouzne ze rtů, ale náš stisk ruky trvá o vteřinu déle, než by měl.
Nevím, jak se po tomhle vrátím zpátky do Lavern & Lilly ani jak přežiju další roky pod Claudií, ale jedno vím jistě: Trey Marks si klidně může tvrdit, že se svými zaměstnankyněmi nešuká, ale vsadím se o jeho hodinky, že by mě ohnul přes stůl, kdybych jenom trochu naznačila zájem.
Zatlačím na dveře vedoucí z budovy, vykročím do losangeleského vedra a vdechnu lehkou vůni zimolezu. Za čtyři hodiny jdu na večeři s Craigem. U jídla rozpitvá každý okamžik mého pohovoru a podaří se mu o něco zvýšit hladinu mého stresu z hledání práce. Nevhodné poznámky Treye Markse nechávám na parkovišti a nasedám do auta, přičemž si už teď v hlavě třídím, o které detaily se s Craigem podělím.
Trvá mi dvacet minut jízdy se staženými okénky, řvoucí hudbou a volantem chvějícím se pod mými dlaněmi, než zapomenu na přitažlivost toho úsměvu.
Ježíšku na křížku. Toho chlapa by měli zakázat.
* * *
Svůj psací stůl jsem dostal darem od otce, který vždycky víc utratil, než vydělal. Moje dětství bylo směsicí nablýskaných hraček a výpovědí z nájmu. Tenhle stůl mi dal měsíc před svou smrtí. Byl to kousek z výprodeje pozůstalosti v Rancho Santa Fe, sto let starý, s okraji plnými ručně vyřezávaných miniaturních výjevů z bitev a deskou vykládanou kůží. Schoval jsem si věnování, které mi k němu zanechal. Jednoduchou linkovanou kartičku se sotva čitelnou čmáranicí. Nepřestávej bojovat, stojí na ní. Zajímavá myšlenka na muže, který sjel se svým novým porsche z útesu v Malibu. Přivolaní policisté to svedli na mlhu a silný déšť. Já bych to viděl spíš na agresivní věřitele, smrt matky a placatku, kterou rád nosil v přední kapse.
Přisunu si k sobě složku s životopisy. Už jenom pomyšlení, že ji otevřu, mě vyčerpává. Tahle výběrová řízení mě jednou zahubí. Jsou moc důležitá pro firmu a zároveň příšerně časově náročná, když se mají vtěsnat do jednoho dne. Ale tahle pozice je ze všech nejdůležitější. Nemůžu výběr kreativního ředitele nechat na agentuře nebo na personálním oddělení. Člověk na této pozici se mnou bude úzce spolupracovat. Moje volba může Marks Lingerie zachránit, nebo urychlit náš zánik. Listuju jednotlivými životopisy a zastavuju se u složky Kate Martinové. Při pohledu na ni napjatě vydechnu. Bakalářské studium na Parsons. Titul z Kalifornské univerzity. V kolonce pracovní zkušenosti má jenom jedno zaměstnání – posledních jedenáct let strávila u Lavern & Lilly. Ušklíbnu se. Lavern & Lilly je konzervativní dámská móda, jejíž nejbližší konkurent je White House Black Market. Co asi může vědět o svádění? O sexappealu? Její upjatý kalhotový kostým jí taky zrovna nepomohl.
Udělám si na židli pohodlí, zavřu oči a vybavím si ji. Ty světle růžové rty s lehkou vrstvou lesku se k sobě neustále tiskly. Byla nervózní a pořád přejížděla prsty po hřbetě svého portfolia. Střídavě svírala složku v rukách a zase ji pouštěla. Očima těkala všude možně, jenom ne mým směrem. S nervozitou žen jsem dobře obeznámen; celý život využívám toho, jak vypadám, a doplňuju to řečičkami a úsměvy, které případné nedostatky v mé vizáži zaplní. Kdybych chtěl, mohl jsem ji mít. Kdybych chtěl, mohl bych ji mít i teď. Na nějaký prsten a snoubence kašlu. Žádná ženská, co se chce vdávat, se stanovením data neotálí.
„Myslíte sex, nebo skutečný spánek?“ Něco se jí zalesklo v očích, když tu otázku položila. Povytáhla koutek úst a na tváři se jí objevil náznak dolíčku. V těch pěti slovech ukázala, co skrývá za strnulým držením těla a nervózním pohledem. V těch pěti slovech ukázala kuráž.
Vytáhnu její životopis ze složky a oprostím se od nevhodných myšlenek, které mě trápí od našeho setkání. Moje firma má problémy. Zadlužujeme se způsobem, který mě dost zneklidňuje. Náš majetek se tenčí, tržby klesají a morálka je na historickém minimu. Nezáleží na tom, jestli je Kate Martinová šukatelná, ochotná nebo zadaná. Nepotřebuju další kámošku do postele. Co potřebuju – a mnohem důležitější je, co potřebuje moje společnost –, je zachránce.
Mohla by jím být ona?
* * *
„Dostala jsi tu práci? Zlatíčko, to je úžasné!“ ozve se z mobilu mámin hlas a já si představím, jak kluše po ulici krok za krokem v těch sexy růžových legínách a přitom pohupuje volnou rukou. „Jsem na tebe tak pyšná! Jak se ti jeví tvůj nový šéf?“
„Ještě nevím.“ Otevřu ledničku a zkoumám její obsah.
„Určitě se ti bude líbit, prostě to cítím.“ Nadechne se. „Navíc je zítra novoluní, a to by mohlo pomoct.“ Ozve se troubení auta a tlumený zvuk jejích nadávek. Dávám si ji na hlasitý odposlech a pokládám telefon na linku. Znovu promluví jasným a zvonivým hlasem. „Takže?! Doufám, že jsi dala v L&L dvoutýdenní výpověď.“
„Pokusila jsem se. Ale při odchodu mě doprovázela ochranka.“
„Cože?“ Skoro slyším, jak jí tenisky zavržou o chodník.
„To je normální postup, mami. Dávají si pozor, abych je nějakým způsobem nepoškodila.“
„To je dost ubohé. Je mi to moc líto, Kate,“ zafuní do telefonu.
V mrazáku najdu krabičku plněných zelených paprik a vytáhnu ji. „Každopádně to můžeš dnes večer říct Jess. Není to žádné tajemství.“
„Určitě nemůžeš přijít? Mám spoustu jídla. A klidně si přiveď Craiga! Bude to zábava.“ Hlas jí poskočí, jako by se svá vlastní slova snažila popřít, a já musím potlačit úsměv. Existuje mnoho druhů zábavy, ale my dva s Craigem si na návštěvě u mojí sestry a jejích pěti dětí žádnou neužíváme, především ne on. Já a Jess ano, zvlášť když máma vytáhne víno, ale pro něj je to nesnesitelné. A právě dnes, i když bych je všechny ráda viděla, potřebuju trochu prostoru; klidný večer, v jehož průběhu uctím své působení v Lavern & Lilly a zároveň oslavím nový začátek v Marks Lingerie. „Někdy jindy. Pozdravuj ode mě všechny.“
Slíbí mi to, a než zavěsíme, zapnu troubu. Potom nechám Craigovi hlasovou zprávu s radostnou novinkou. Následně zamířím do garáže, otevřu kufr auta a popadnu první kartonovou krabici, kterou odnesu do bytu. Vrátím se i pro druhou a vzápětí pro třetí.
Jedenáct let u L&L a všechno se to vešlo do tří krabic. Otevřu první a prohrabu její obsah. S druhou krabicí si dojdu pro víno a strčím papriky do trouby. Než otevřu třetí krabici, plná nostalgie se najím.
Najdu zarámovanou fotku s mými dávnými nejlepšími kamarádkami z doby těsně před promocí na Parsons. Jsme na ní čtyři, všechny s vyčerpanými kreditními kartami a velkými sny. Ťukáme si skleničkami martini s cukrovou krustičkou kdesi v potemnělém klubu na Manhattanu. Tu fotku jsem neviděla už roky a skoro stejně dlouho jsem s nimi nemluvila. Meredith je teď v Seattlu, Jen v Miami a s Julií jsme se před čtyřmi lety pohádaly a od té doby o ní nic nevím. Otřu z rámečku prach a vrátím ho do krabice; nemám zájem se na něj dívat každý den a stejně tak odmítám cítit lítost. Možná bych měla Julii zavolat. Dlouze se napiju vína a svůj nápad zavrhnu. Abych pravdu řekla, nijak zvlášť mi nechybí.
Probírám se hromádkou vizitek a několik jich házím do koše v kuchyni. Možná si s Craigem najdeme nové přátele. Vytipoval si skupinu, do které se chce přidat – Mensu –, a minulý týden přinesl domů vstupní testy. Svou přihlášku už má s úhlednou přesností vyplněnou. Údajně se scházejí každý týden a pořádají setkání, kde se testuje inteligence a dbá na pečlivě organizovanou konverzaci.
Ještě jsem neudělala vstupní test. Je zaměřený na IQ a nebere v potaz jakýkoli přehled v oblasti módy nebo znalosti reality show. Craig mě tlačí, abych ho podstoupila, posílá mi upomínky e-mailem a na každé rande mi nosí cvičné testy. Včera jsem se do toho málem pustila, ale pořád váhám, jestli mám podvádět, nebo ne. Moje svědomí to zavrhuje. Zdravý rozum mi říká, že je to hloupý test Mensy, v němž nejde o morálku, ale o respekt mého snoubence. Na svém profilu na eHarmony uvádí „inteligenci“ jako tu úplně nejdůležitější vlastnost, a staví ji nad čistotnost a kvalitu osobnosti. Před naším prvním rande si vyžádal mé výsledky z GMAT. Možná jsem je čistě ze soutěživé pýchy trochu nadsadila.
Zazvoní mi telefon a mně ze zvyku ztuhnou záda. V duchu se připravuju na Claudiin hlas, než si vzpomenu na okamžitou výpověď. Dlouze se napiju merlotu, a než sáhnu po mobilu, přiměju se k uvolnění. Je to zpráva od Craiga.
Právě jsem dostal tvou hlasovou zprávu. Gratuluju! Chceš, abych to s tebou přišel oslavit?
Očima přejedu po kartonových krabicích a kuchyňské lince, na které se povalují ozvěny mé minulosti, a zvažuju jeho nabídku.
Jasně. Přijď kolem desáté. Můžeme to oslavit nazí.
