Anna a Jiří Kouřilovi: Jošt je naše cesta z Bradavic

Je zcela fér přiznat, že nebýt Harryho Pottera, Jošt nejspíš nevznikne. Se světem čar a kouzel máme oba vztah od dětství. Harry Potter nás přivedl k fantasy. Áňa během své náctiletosti přečetla celou sérii Pottera asi patnáctkrát, Jirkovi první tři knihy četla maminka a Tajemná komnata byl vůbec první film, který kdy viděl v kině.

Jenže s postupujícím časem pro nás Harryho svět ve světle jiných knih ztrácel svůj lesk. Nové filmové příběhy i avizovaná osmá kniha, z níž se později vyklubal jen scénář k divadelní hře, jen zdůraznily jeho nedostatky. A mnohá vyjádření autorky či její doplňující texty, které měly Harryho svět rozšířit, ho ve skutečnosti učinily prázdnějším a plošším – a lásku k němu podstatně méně ospravedlnitelnou.

Několik let jsme dumali, jaké by byly osudy Harryho Pottera ve skutečném světě. A tak vznikl Alexej. Archetyp vyvoleného, velkého hrdiny, jehož povaha a životní zkušenosti jsou mixem řady typově podobných fantasy postav „vyvolených“. Alexej je naše představa ultimátního klaďase vrženého do šedivého světa kompromisů. Do světa, kde navzdory poražení velkého zla zůstává mnoho nespravedlnosti. Kde jsou po hrůzách války lidé ochotni obětovat něco ze svých svobod, aby se ty hrůzy neopakovaly. Kde nad upřímným přátelstvím někdy vítězí hrabivost a touha po dosažení vlastních cílů.

Skrze Alexeje na svět přišel Još (ano, Još, celým jménem Jošt). Dítě vítězné generace, vyrůstající ve zdánlivě klidné době, kdy jsou všechny války vybojovány, přesto je to doba turbulentní, plná změn a svým způsobem vymknutá z kloubů. S Joštem se snažíme vyprávět příběh z živého světa, kde vedle sebe žijí chudí a bohatí, vítězové a poražení a různé kliky, z nichž jen jedna je u kormidla. A ovládá jak obyčejné lidičky, tak zdánlivě všemocné čaroděje. Naše postavy se potýkají se stigmatizací, rodinnými neshodami, vnitřními pochybnostmi a démony minulosti. Ale svět se nepřestává točit, a tak musejí jít dál a doufat, že pro své lidské chyby najdou odpuštění v lidskosti druhých.

Jestli máte pocit, že v knize tyhle věci tolik nevidíte, je to naprosto v pořádku. Koneckonců je to první příběh – navíc psaný z pohledu třináctiletého kluka. Ale my se takhle snažíme k našemu světu a příběhu přistupovat. A je to jedna z věcí, která nás při psaní baví nejvíc.

Tímto textem nechceme přesvědčovat čtenáře, kterým se podobnost s HP nelíbila. V tomhle směru je vkus naprosto individuální a je v pořádku na náš způsob tvorby nepřistoupit. V reakcích prvních čtenářů jsme se ale často setkali s tím, že neví, co si mají myslet. Neví, do jaké míry je podobnost záměrná, a občas je vrhá až moc do světa HP. Třeba tento text některým z nich pomůže pochopit, jakým způsobem o Joštovi uvažujeme.

Jošt je zrcadlo. Pocta Harrymu Potterovi a současně jeho kritika. Laskavá vzpomínka na krásu fantasy příběhů, s nimiž jsme vyrůstali. Zcela cíleně využívá některá klišé, hraje si se známými motivy a charakteristikami.

Nepíšeme „českého Harryho Pottera“. Pro nás je Jošt cesta z Bradavic. Jenže každá cesta z Bradavic musí logicky začít v Bradavicích. Jestli po ní půjdete s námi, je čistě na vás. Můžeme však slíbit, že vás na ní čekají zajímavé zážitky. 

Jste srdečně zváni.