Proč nemůžeme hodnotit každý rukopis (a proč je to vlastně v pořádku)
Představte si, že vám každý měsíc přistane ve schránce dvacet balíčků. V každém je rozložená stavebnice – bez návodu. Vaším úkolem je pokusit se ji složit a zároveň zhodnotit, jestli dobře drží pohromadě, nebo se při letmém doteku rozpadá. Tak nějak vypadá naše práce s rukopisy. Dvacet příběhů měsíčně, dvacet nadějí, dvacet hlasů, které volají: Vydáš mě?
Jenže matematika je neúprosná. Pokud bychom chtěli každému textu věnovat detailní pozornost, analyzovat jeho strukturu, postavy, jazyk, a ještě napsat fundovaný posudek, nestihneme za rok vydat ani jedinou knihu. A to je škoda – jak pro čtenáře, tak pro autory, kterým jsme už řekli ano. Proto se rozhodujeme rychle. Někdy možná tvrdě. Ale vždy s respektem.
Připravili: Hana Fruhwirtová, Wojta Běhounek
Existuje spousta návodů, jak napsat bestseller. Málokterý ovšem funguje. Krutou pravdou je, že napsat bestseller se zadaří jen malému procentu autorů. Některým díky vytrvalosti, jiným náhodou. Někteří uspějí díky formě, jiní díky obsahu. Ale vždycky je to o příběhu – takovém, který někdo chce číst.
Jak (možná) vzniká bestseller
Klíčový je začátek. Prvních dvacet až padesát stran rozhodne, jestli redaktor či posuzovatel zůstane na palubě, nebo vystoupí na první stanici. Chceme vědět, kam příběh směřuje. Chceme vědět, že autor ví, co dělá. A chceme to vědět co nejdřív, protože čtenář to mívá dost podobně.
Co nás vždycky zaujme, je jazyk. Ne nutně květnatý – spíš vhodně zvolený a konzistentní. Styl je jako tón hlasu při vyprávění historky v hospodě: když je mdlý, usínáme. Když je přehnaný, děláme, že se nám chce na záchod. A někdy, vzácně, sedne a my skoro zapomínáme pít.
A pak jsou tu postavy. Musí být uvěřitelné. Musíme chápat jejich motivace, i když s nimi nesouhlasíme. Bez dobrých postav nefunguje napětí, vztahy ani humor. A bez toho není příběh. Jen soubor událostí.
Co dělat, když rukopis posíláte do světa
Pár praktických rad:
- Pošlete hotový rukopis. Ne rozpracovaný. Ne „něco, co bych rád dopsal, když se vám to zalíbí“. My nejsme betačtenáři.
- Přiložte stručnou, jasnou anotaci. Tedy shrnutí děje. Nemusíme znát váš životopis, inspirační zdroje a jak se text líbil babičce. Spíš chceme vědět, o čem text je.
- Buďte trpěliví. Odpověď může trvat i několik měsíců. Ne proto, že bychom váš text ztratili. Ale proto, že čteme postupně a s rozmyslem.
- A hlavně: počítejte s tím, že to může nevyjít. Nakladatelství není inkubátor nápadů, ale místo, kde se propojuje obsah, publikum a produkční možnosti. I skvělá kniha může být odmítnuta – třeba jen proto, že nezapadá do portfolia.
Co nedělat, když přijde odmítnutí
Odmítnutí bolí. Víme to. Ale ventilovat zklamání veřejně ve stylu „oni tomu nerozumí“ nebo „kvalitní literatura je jim ukradená“ či „ani mi to odmítnutí pořádně nevysvětlili“ nikomu nepomáhá. Reputaci nebudují jen nakladatelé, ale i autoři. A tenhle rybníček je menší, než si myslíte.
Zkuste místo toho využít energii konstruktivně. Požádejte o zpětnou vazbu od kolegů. Navštivte kurz tvůrčího psaní. Pošlete rukopis jinam. Každý redaktor má jiný vkus – a každý autor jinou cestu.
Je to o příběhu i příležitosti
Nejsme neomylní. A nejsme arbitři absolutní kvality. Jsme malá redakce a texty čteme podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Neprovádíme jazykové rozbory každého textu. Nemáme kapacity psát posudky. Ale každý rukopis otevřeme, projdeme – a těm nejzajímavějším dáme šanci. A ano, přiznáváme: máme raději rukopisy, se kterými je méně práce. Ne proto, že bychom byli líní. Ale proto, že chceme knihy vydávat, ne je donekonečna redigovat.
Mějte na paměti, že nejde o souboj. Ani o spravedlnost. Jde o souhru. Mezi textem a časem. Mezi autorem a nakladatelem. Mezi příběhem a jeho příležitostí.
A když to nevyjde? Zkuste to znovu, třeba jinde a jinak. Pokud jste přesvědčeni o kvalitě svého rukopisu a jste ochotni na něm dál pracovat, nevzdávejte to. Protože skvělý příběh si nakonec svého čtenáře najde.
Ach ty časy… Marie Rejfová o psaní, životě a o tom, co právě chystá
Jaké jsou ty „vysněné časy“, když konečně nastanou? Oblíbená autorka Marie Rejfová ve svém fejetonu s humorem i nadhledem ukazuje, že realita umí překvapit. A co právě chystá? To se dozvíte mezi řádky.
Briská spisovatelka Eliza Raine navštíví Prahu
Čtyřdílná romantasy série Královna spoutaná stíny se stala fenoménem a z britské spisovatelky Elizy Raine udělala mezi fanoušky žánru světovou hvězdu. Autorka nyní přijíždí do Prahy na setkání se čtenáři, kde kromě povídání o knize Dvůr havranů a zkázy čeká návštěvníky také soutěž o druhý díl série ještě před jeho vydáním.
Je libo hadí ražniči nebo snad stehno bafometa? V tom případě musíte navštívit podnik U Hlavy mantichory!
Stejný název jako výše zmíněná restaurace má nová kniha Jakuba Hozy, která by se dala zařadit do feel-good fantasy a na své si určitě přijdou milovníci „dračáku“. Autor přichází s pro něj novým žánrem, protože akční masakr rozhodně nečekejte. Jakmile se do knihy začtete, čeká na vás výprava dobrodruhů, příšery, jeden sympatický kuchař a hlavně velká porce humoru.
Titul mistrů Evropy je nadosah: Staňte se hvězdou našeho nároďáku!
Co kdyby se ze čtení stal moderní a atraktivní životní styl, podobně jako je tomu u sportu? Představte si, že každá přečtená stránka je jako gól pro náš národní tým. Cíl je jasný: pomoci Česku stát se mistrem Evropy ve čtení!
300. příběh na společné cestě. Startujeme detektivní klasiku o soudci Ti
Jestliže autorky populárních romantasy vymyslely novou jednotku času – úder srdce –, jednotkou Mystery Pressu při spojení s našimi čtenáři může být počet příběhů, které jsme vydali, přečetli a společně prožili. Letos v dubnu jsme dosáhli mety 300 příběhů neboli 300 knih. A právě 300. kniha musela být výjimečná – nakonec se jí stal první díl proslulé detektivní série o soudci Ti od nizozemského spisovatele Roberta van Gulika.