Co se děje v magickém světě, když už jsou všechny války vybojované?

Magie, poctivě promyšlený svět i pochybnosti hrdiny, který vlastně být hrdinou vůbec nechce. Anna a Jiří Kouřilovi debutují knihou Jošt: Stíny Brünburgu – fantasy románem pro mládež i dospělé, v němž se potkává detektivka, humor i mytologie. Jak vypadá svět po porážce Temného pána? A co když hrdinové další generace zdaleka nejsou připraveni na slávu? V rozhovoru mluví o tvorbě postav, spolupráci v manželství i o tom, že obálka s bludnými balvany je splněným snem.
Připravila: Hana Fruhwirtová
Vytvořili jste rozsáhlý čarodějný svět plný historie, vzdušných korábů a napínavých příběhů. Kde se vzala počáteční inspirace?
Anna: Myslím, že oba s Jirkou máme rádi nečekané pohledy na známé příběhy. A tady byla myšlenka vzít známý, vlastně hrozně jednoduchý motiv – svět ovládaný zlým černokněžníkem, kterého porazí mladý hrdina – a podívat se na něj jinak. Co se v takovém světě bude dít o generaci později? Až jsou všechny války vybojované? Jak si v tom novém, skvělém světě najít svoje místo? A je ten svět vlastně tak skvělý, jak vypadá? To byly takové základní otázky, které jsme si kladly na začátku psaní. Tím, že jsme se rozhodli psát v relativně „malém“ měřítku, příběh, který neovlivňuje fungování celého světa, jsme se mohli zaměřit na svět samotný a pohrát si s detaily. My rádi detaily. Moc detailů. V knize je jich hodně poschováváno k pozdějšímu využití. Chtěli jsme zkrátka, aby náš svět nekončil u hradeb Brünburgu, aby čtenář vnímal, že je mnohem větší. To je to, co nás baví tvořit a psát.
Jiří: Mě především baví, když nám ten svět vnitřně funguje. Takže jedna z prvních věcí, co jsme kolem něj řešili, byla demografická situace a politické uspořádání. (Ano, já jsem z nás dvou ten suchar.)
Jošt Vaněvski je syn hrdinů velké války, ale o svých schopnostech pochybuje. Měli jste hlavního hrdinu jasného hned od začátku, nebo se postupně vyvíjel?
Anna: Jošův charakter a původ byly jedna z prvních věcí, v nichž jsem měla jasno. Chtěla jsem psát malého knihomola a trochu peciválka, který se nejvíc ze všeho bojí srovnávání se svými rodiči. Samozřejmě detaily jeho povahy se ukazovaly až v průběhu psaní, ale ten základ jasný byl.
Co vás inspirovalo k zařazení konkrétních rituálů, artefaktů nebo regionálních tradic do knihy
Jiří: Chtěli jsme, aby náš svět od první knížky žil a dýchal, a to si nedovedu představit bez prožívané kultury. Pro třináctiletého Joše jsou právě zvyky a slavení svátků to, co ze svého kulturního prostředí vnímá nejvíc.
Anna: Mě obecně fascinují tradice a rituály různých kultur a baví mě je pro fantasy světy vymýšlet. Tady jsem se svým způsobem snažila držet zpátky, abych čtenáře nenudila. Třeba o pětizemském náboženství jsem vydržela prakticky nemluvit téměř třicet kapitol.
Co bylo impulsem pro detektivní linku příběhu?
Jiří: Áňa miluje detektivky.
Anna: Já hrozně miluju detektivky. A moct psát detektivku, kde se kromě čepelí, jedů a důvtipu používá taky magie, je prostě sen.
V textu se objevují např. polednice. Jak jste vymýšleli tyto kreatury a zvířata?
Jiří: U těchto tvorů jsme hledali inspiraci v různých evropských mytologiích. I u známých kreatur, jako jsou právě polednice, se snažíme na jejich typické vlastnosti dívat z neobvyklých úhlů. V tom nám pomáhá i snaha většinu těchto bytostí alespoň hrubě zasazovat do ekosystému světa a dívat se na ně v prvé řadě jako na živé tvory s nějakou strategií přežití.
Co vás přivedlo k vydání fantasy pro YA čtenáře?
Anna: Já chtěla psát něco, co bych si sama ráda četla. Myslím, že dnes je těch čistokrevných YA knih vlastně docela málo a je to škoda. Náš Jošt je taková pocta knihám, na kterých jsme vyrůstali. A svým způsobem i jejich kritika. Moc bych si přála, aby byl čtivý a zajímavý nejen pro mládež Jošova věku, ale i pro naši generaci. Pro mě je u YA důležité to téma dospívání/dozrávání a hledání si svého místa ve světě, rozpoznávání skutečných přátel od těch falešných, hledání víry v sebe sama, což jsou univerzální motivy.
Jiří: Co se týče fantasy, tu jsem měl z literatury vždycky srdíčku nejblíž a díky tomu, že z ní mám něco načteno, se psala trochu snáz.
Prozradíte nám něco dalšího o vašem kulturním působení?
Anna: Rádi zvyšujeme kulturní saturaci města Brna působením v ochotnickém spolku. Naše Divadlo Petra Cendelína už funguje sedm let.
Jiří: A mimo jiné jsme nazkoušeli i jednu hru podle Ánina scénáře.
Co na vaše psaní říkají vaši nejbližší?
Anna: Moje maminka už roky říká, že bych mohla občas dělat i něco jiného než psát.
Jiří: Myslím, že naši rodiče to doteď vnímali jako neškodného koníčka, kterému nerozumí. Psaní zatím moc nerozumí ani naše tříletá dcera, ale to, že se mezi ní a klávesnicí můžeme střídat, práci usnadňuje.
Jošt je vaše první knížka. Jaká zkušenost to pro vás byla? Překvapilo vás při procesu vydávání knihy něco?
Anna: Proces vydávání knihy byl asi tak o rok rychlejší, než jsem čekala. Místy to bylo hodně hektické, všechny ty redakční úpravy, řešení obálky… Taky nás občas překvapily kulturní a jazykové rozdíly mezi Brnem a Prahou.
Jiří: Ano, nějak nám například nedošlo, že v Praze se rodinným přátelům neříká teto a strýčku.
Co byste poradili jiným začínajícím autorům?
Anna: Prostě pište a dávejte to lidem číst, neschovávejte si texty do šuplete. A buďte připravení na kritiku. Revize, přepisování a škrtání bolí, ale jsou ku prospěchu.
Jiří: A nebojte se používat známé motivy neobvyklým způsobem.
Obálku chystala Adéla Stopka, jaká byla spolupráce?
Anna: S Adélou jsme si moc sedli, takže perfektní. Vůbec nechápu, kde našla čas na to, aby kromě naprosto kouzelné obálky s Brünburgem a Joštem udělala i vymazlenou zadní stranu a nádhernou mapu školy. A ještě se omlouvala, že nestihla víc. Neskutečně talentovaná a nekonečně trpělivá umělkyně, z jejíhož puntičkářství mi občas padaly vlasy, ale díky které se můžeme na obálku dívat znovu a znovu a pořád objevovat nové detaily. A dostala na obálku bludné balvany, což byl můj největší sen.
Jiří: Pokud její tvorbu neznáte, doporučujeme se podívat i na jiné obálky, které kreslila. Je to doslova pastva pro oči.
Na hradě plném spletitých chodeb, přízraků a prapodivných artefaktů si ale brzy najde kamarády – spolužáka Bruna a jeho sestřenici Rézi. A taky ducha Marcela, který ho učí ovládat kouzla, jež se prváci běžně neučí. Proč si ale bývalý černokněžník vybral právě Jošta? A jsou jeho úmysly opravdu tak čisté, jak se tváří?
Ach ty časy… Marie Rejfová o psaní, životě a o tom, co právě chystá
Jaké jsou ty „vysněné časy“, když konečně nastanou? Oblíbená autorka Marie Rejfová ve svém fejetonu s humorem i nadhledem ukazuje, že realita umí překvapit. A co právě chystá? To se dozvíte mezi řádky.
Briská spisovatelka Eliza Raine navštíví Prahu
Čtyřdílná romantasy série Královna spoutaná stíny se stala fenoménem a z britské spisovatelky Elizy Raine udělala mezi fanoušky žánru světovou hvězdu. Autorka nyní přijíždí do Prahy na setkání se čtenáři, kde kromě povídání o knize Dvůr havranů a zkázy čeká návštěvníky také soutěž o druhý díl série ještě před jeho vydáním.
Je libo hadí ražniči nebo snad stehno bafometa? V tom případě musíte navštívit podnik U Hlavy mantichory!
Stejný název jako výše zmíněná restaurace má nová kniha Jakuba Hozy, která by se dala zařadit do feel-good fantasy a na své si určitě přijdou milovníci „dračáku“. Autor přichází s pro něj novým žánrem, protože akční masakr rozhodně nečekejte. Jakmile se do knihy začtete, čeká na vás výprava dobrodruhů, příšery, jeden sympatický kuchař a hlavně velká porce humoru.
Titul mistrů Evropy je nadosah: Staňte se hvězdou našeho nároďáku!
Co kdyby se ze čtení stal moderní a atraktivní životní styl, podobně jako je tomu u sportu? Představte si, že každá přečtená stránka je jako gól pro náš národní tým. Cíl je jasný: pomoci Česku stát se mistrem Evropy ve čtení!
300. příběh na společné cestě. Startujeme detektivní klasiku o soudci Ti
Jestliže autorky populárních romantasy vymyslely novou jednotku času – úder srdce –, jednotkou Mystery Pressu při spojení s našimi čtenáři může být počet příběhů, které jsme vydali, přečetli a společně prožili. Letos v dubnu jsme dosáhli mety 300 příběhů neboli 300 knih. A právě 300. kniha musela být výjimečná – nakonec se jí stal první díl proslulé detektivní série o soudci Ti od nizozemského spisovatele Roberta van Gulika.
