Zlá krev

„Dojdu pro něj,“ řekla Kate a rychle přinesla rostlinný tuk.
Teta Vi se na ni zadívala. „Tvoje teta ještě není tak stará, Katjo.“
„Já vím, teto,“ odpověděla Kate. „Ale já byla blíž.“
Vlastně byla v tu chvíli v úplně jiné místnosti, ale teta Vi, obvykle monumentálně, až nepřirozeně výkonná, se zdržela jakýchkoli poznámek.

„Já to zvládnu,“ pravila Kate a sebrala starému Samovi škrabku z ruky. Freya byla v suchém doku, kde jí vysychal trup jako příprava pro novou vrstvu měděného nátěru.
Starý Sam si vzal škrabku zpátky. „Já to zvládnu sám.“
„Já vím, ale chci pomoct,“ odvětila Kate a znovu sáhla po škrabce.
Starý Sam její nápor odrazil. „Jo, a pak budu muset poslouchat, jak si stěžuješ, že máš tu zatracenou měděnou barvu všude ve vlasech. Mazej odsud, holka.“

„Já to udělám,“ řekla Kate Berniemu a sebrala mu v baru hadr z ruky.
„Ale víš, že je to moje práce,“ pravil Bernie a ostražitě ji sledoval.
„Já vím, ale jsem tady,“ bránila se Kate a naháněla unikající kapku piva.
„To teda jsi,“ odpověděl Bernie a nalil si pivo, což byl v análech Roadhousu úkaz téměř neznámý, a pak si sedl ke stolu, což byl v dějinách lidstva úkaz přímo jedinečný.

„Hele, zmlkni,“ okřikla Harveyho Meganacka na červencovém setkání rady. „Víš, že má Billy pravdu. Každý blbec ví, že podílníci stejně nebudou v žádném případě hlasovat pro těžbu v Iqaluku.“
Harvey zbrunátněl do temného a velice neslušivého odstínu rudé.
Všichni přítomní sedící kolem konferenčního stolu v zasedací místnosti domorodé asociace v Niniltně kolektivně nasáli vzduch, načež se ozvalo zadunění, když se Billy Mike přestal houpat a jeho židle dopadla na podlahu předníma nohama. „Víš, Kate,“ řekl, „já si opravdu vážím toho, že jsi přišla.“
Postavil ji na nohy a nekompromisně ji táhl ke dveřím.
„Já se jenom snažila…“
„Kdykoliv přijď zas,“ pravil a práskl jí dveřmi před nosem.

„To je od tebe moc hezké, Kate,“ pověděla Ruthe Baumanová a úkosem si prohlížela tři kubíky dřeva naskládané u zadních dveří svého srubu. „Bude se to moc pěkně hodit k těm sedmnácti kubíkům, které už jsem si objednala od Darryla Totemoffa.“
„Dřeva není nikdy dost,“ oponovala Kate.
Ruthe se zadívala na Katein vážný výraz. „Ne,“ přitakala, „to asi opravdu není.“

„Dej mi ji,“ řekla Kate a natáhla ruce.
Bobby se na ni zlostně zahleděl. „Já si sakra dokážu přebalit svoji dceru sám!“ zařval. „Co se ti to stalo, Shugaková, zatraceně, jsi snad samaritánka? Ježíši!“
Kate dotčeně odvětila: „Jen jsem ti nabízela pomoc.“
„Tak si ji nech!“ štěkl Bobby. Přejel s vozíkem k přebalovacímu pultu. Přes jeho rameno koukala na Kate Katja – modré oči a změť černých kudrlin.
Kate se postavila vedle Dinah. „Můžu ti to nádobí utřít,“ pronesla tiše.
„Klidně si ho umyj, usuš i ukliď,“ souhlasila Dinah přívětivě.
Kate se rozzářila, vzala houbičku a dala se do toho.
„Co se to s tou ženskou sakra děje?“ dožadoval se Bobby odpovědi u své ženy, spřízněné duše a vyvolené životní partnerky, když se za Kateinou dodávkou usadil prach na mostě přes Squaw Candy Creek. „Ve svém zatraceném domě nemůžu hnout ani prstem! Proboha, Dinah, já nejsem žádný kripl!“
„Já vím,“ konejšila ho Dinah. O obě nohy od kolen dolů ho připravila nášlapná mina ve Vietnamu, ale nijak drasticky ho to nezpomalovalo. Nebo spíš vůbec.
Bobby uložil Katju do postýlky k odpolednímu odpočinku. Katja si roztrpčeně strčila palec do pusinky a zadeček do vzduchu, zhluboka a spokojeně si říhla a okamžitě usnula. „Mně takhle nikdy neusne,“ pravila Dinah závistivě.
Bobby se však nenechal rozptýlit. „Tak co se to s ní děje?“
Dinah správně odvodila, že nemluví o jejich dceři. Napjatá černá pokožka, vysoké lícní kosti, široké čelo a velice pevná brada – celý jeho obličej vyzařoval znepokojení, což se mu vůbec nepodobalo, nejspíš proto, že tenhle jeho výraz Dinah ještě nikdy neviděla. Srdce jí pookřálo a graciézně se mu usadila do klína, na který mu zbývalo z nohou tak akorát. „Myslím, že jde o její dům.“
To ho upřímně vyvedlo z míry. „Její dům?“
„Ten, co jsme jí postavili. Myslím, že má dojem, že nám něco dluží.“
Pořád mu to nedocházelo, ale už se uklidňoval. Zastrčil jí za ucho zbloudilý pramen platinově blond vlasů. „Proč nám?“
„Nejen nám. Všem z rezervace. Každému, kdo se podílel na stavbě a zařízení domu. A nákupu materiálu.“
„Aha, jasně,“ řekl Bobby po chvíli. „Už to chápu. Shořel jí srub a krysy z rezervace jí postavily nový, takže se proměnila v jednočlennou armádu spásy šmrnclou Jimmym Carterem?“
„Už to trvá celé léto,“ přikyvovala Dinah. „Billy Mike mi říkal, že ji musel vyhodit ze schůze domorodé rady dřív, než se mu celá věc vymkne z rukou a strhne se přestřelka.“
Dinah měla radost, protože Bobby se zazubil, pak zaklonil hlavu a hlasitě se rozesmál. „Ten den bych byl rád mouchou na zdi.“
„Jo, Billy tvrdí, že Kate trvala na tom, že řekne pravdu, hlasitě a před Bohem a všemi. Prý mu zabralo celý měsíc, než radu uklidnil do stavu schopného hlasování.“
Bobby zavrtěl hlavou. „Jak dlouho jí to podle tebe vydrží?“
„To nevím. Edna mi říkala, že Kate sehnala jí a Berniemu poradce, aby mohli zapracovat na svém manželství. A Annie Mikeová zase, že Kate obvolávala všechny svoje známosti až k nejvyššímu státnímu soudu, aby jim pomohla s adopcí Vanessy.“ Dinah se odmlčela a vážně dodala: „Povídá se taky, že vzala Keitha a Oscara na nerky do rybářského tábora svých tet.“
Bobby na ni zíral s výrazem, který se téměř podobal úžasu. „To si děláš prdel, Cookmanová.“
Dinah, vážně jako soudce, zavrtěla hlavou. „Prdel si nedělám, Clarku. Kempovala s nimi a pak je odvezla do Cordovy, kde je pohostila kávou v Coho Cafe.“
Bobby tentokrát zahalekal tak hlasitě, že Katja ze spánku fňukla a zavrtěla zadečkem. Teď už Bobby doopravdy slzel smíchy. „Nebalili nějakého rybáře?“
„Pokud vím, tak ne.“
Otřel si oči. „Jestli s tím nepřestane, spíš přivede celou tuhle zatracenou rezervaci do hrobu.“
Dinah se zazubila. „Jestli tam dřív někdo nepřivede ji. Taky jsem slyšela, že onehdy večer seděla v Roadhousu s klubem šiček.“
Nastal okamžik ohromené nevíry. Bobbymu možná dokonce spadla brada.
„Přišila si deku, na které pracovaly, k vlastním džínům.“
Tentokrát zahulákal tak hlasitě, až se Katja probudila.

„Dobře,“ řekl starý Sam. Zhluboka se nadechl, aby se uklidnil, a sebral Kate lodní hák.
„Ale strýčku…“
„Jdi do kuchyně,“ přikázal. „Vypisuj rybářské lístky.“
„Ale…“
„Běž. Hned.“
Starý Sam nezněl takhle klidně často, a pokud ano, ohlašovalo to bouři síly deset. Johnny se oběma rukama chytil lavice a s vykulenýma očima pozoroval, jak Kate poslušně plní rozkaz a tráví zbytek slunečného srpnového odpoledne uvězněná u stolu v lodní kuchyni, kde vypisuje lístky rybářům, kteří si byli vždycky absolutně jistí, že přivezli o půltuctu nerek víc, než kolik jich starý Sam napočítal, když je překládali do podpalubí Freyi. Dokonce i Obluda ji opustila, raději ležela na čerstvém vzduchu na přídi než v klaustrofobickém vězení kuchyně. Zbídačená Kate se jí nedivila.
Když skončily hodiny určené k rybolovu a od lodi se odpoutaly poslední rybářské čluny, starý Sam nastartoval motory, opustili zátoku Alaganik a vydali se směr konzervárna v Cordově. Johnny se zašíval v navigační kabině s nosem vytrvale zabořeným do paperbacku Životní pouť od Zenny Hendersonové. Myslel na to, že by se jim Přítomnost na palubě Freyi hodila.
Za celou cestu neutrousil starý Sam směrem ke Kate jediné slovo, ani když mu přinesla na můstek oběd. Byl to sendvič s hovězími líčky se spoustou majonézy a hořčice a vrstvou salátu dost silnou na to, že by se s ní udusil kůň, podávaný na domácím kváskovém chlebu – jeho nejoblíbenější sendvič na celém širém světě.
V pokračujícím tichu doručili ryby, natankovali a našli si místo v přístavu. Seroucí racek jim zamával z boudy pro velitele a zmizel. Kate uvažovala, proč je nepřišel pozdravit, jako to obvykle dělával. Přivezla s sebou kousek mrožího klu, který dostala od Raye z Beringu jako součást dárkového balíčku od rodiny Chevakových. Když nad tím tak uvažovala, nejspíš by se měla co nejdřív do Beringu vydat, zkontrolovat, jestli už se ze Stephanie stala nejmladší astronautka v NASA, a jestli ne, sednout si s ní a pomoct jí nastínit kariérní růst, aby se tak stalo.
Mezitím dostane mroží kel Racek, který vyřezával z mrožoviny, kdykoliv se k nějaké dostal, a výsledné produkty prodával přes dárkový obchod v Anchorage. Pokud už na ně ovšem neměli předkupní právo obchodníci z Andromedy, kteří se ve městě stavovali za zábavou cestou z Velké mlhoviny. Kate utáhla poslední uzel a vyšplhala po žebříku do kormidelníkovy budky.
„Nech si to,“ řekl jí starý Sam. Pořád seděl v kapitánské židli nakloněné dozadu a opřené o lodní přepážku.
Odmlčela se. „Co se děje, strýčku?“
Natáhl krk, aby dveřmi viděl do navigační kabiny. „Ty?“
„Já?“ zeptal se Johnny.
„Ty. Běž do města. Zajdi za svojí holkou.“
„Já žádnou holku nemám.“
„Tak si nějakou najdi.“
Johnny se zdržel jen na tak dlouho, aby si založil stránku v knize a zmizel.
Starý Sam ukázal na stoličku. „A ty,“ řekl Kate, „si sedni.“
Sedla si. „Co je?“ zeptala se. Naklonila hlavu, aby viděla Johnnyho pelášit přes plovoucí molo k boudě velitele přístavu. Pravděpodobně se šel Racka vyptat, které mimozemské lodě kotví tento týden na krátkodobém kotvišti. Když tady byli naposledy, jednalo se o Cetaceány. Nebo možná byrokraty Rady Federace na jejich pravidelné inspekci, kteří doháněli Racka k šílenství svými požadavky na studenější vodu pro chlazení motorů. Po pár výletech do města se v Rackových halucinacích začínala ztrácet.
„Musíš se sebrat, Katjo,“ řekl starý Sam.
Nedostatek obvyklé nabubřelosti a klení a navíc užití domácké podoby jejího jména ji přinutily obrátit pohled zpět ke starému muži. Upřímně šokovaná se zeptala: „Jak sebrat, strýčku?“
„Ty nás všechny přivedeš svou péčí do blázince. Úplně nás dusíš, ať už o to stojíme, nebo ne,“ odpověděl. „A většinou o to nestojíme.“
„Já – cože?“
„No tak jsme ti postavili dům,“ pokračoval. „Není to nic, co bychom neudělali ve stejné situaci pro kohokoliv z nás, především pokud se to týká i dítěte. Já vím, já vím,“ pokračoval a zvednutou dlaní zadržel její protesty, „ty vždycky svoje dluhy splácíš. Což je taky jedna z vlastností, která z tebe dělá jakž takž přijatelného člověka.“
Kate přemohla chvála, kterou jí najednou zahrnul, protože na to vůbec nebyla zvyklá, a tak zůstala zticha.
„Jenomže ty nechápeš,“ pravil a pronikavě se na ni zadíval, „že nám nedlužíš ani ň. Zmlkni.“
Kate zavřela pusu.
„Jedna z nás ztratila svůj domov. My, její rodina, přátelé a sousedi, jsme jí ho nahradili několika dny práce a – když už na to přijde – stálo nás to jen velmi málo.“
„Ale ten dům… materiál na něj musel stát dost peněz,“ namítla hned.
„Většinou šlo o dary,“ oponoval. Odmlčel se a jeho vrásky a mimika naznačovaly probíhající vnitřní boj. „Faktem je, že spousta lidí v tomhle státě žije ve vlastní mylné domněnce, že ti něco dluží, a většina z nich ti to ochotně splatila tím, že tě znova dostali pod střechu. Nemluvě o tom, že pro spoustu místních podnikatelů je to dobrý politický tah – udělat něco hezkého pro Shugakovou z rezervace.“
Nastalo dlouhé a tíživé ticho. Všechno, co řekl, byla pravda, a co bylo horší, Kate to věděla. Ale přesto…
„No?“ pobídl ji.
Nemohla si pomoct, doopravdy se ošila. „Nesnáším, když někomu něco dlužím, strýčku,“ vyhrkla. „Nesnáším to. Především když mi lidi pomáhají proto, že jsem vnučka svojí babičky.“
„Jo, tak se přes to prostě přenes,“ odvětil absolutně neohromený. „Přestaň se snažit řídit život ostatním lidem a začni se starat o ten vlastní, včetně toho svého kluka.“
Honem vzhlédla. „Johnny má potíže?“
Bez uzardění pravil: „Který čtrnáctiletý, téměř patnáctiletý, nemá? Říkám ti, aby sis hleděla svého, místo otravování ostatních. A začni hned – se mnou. Ještě sakra nejsem takový stařec, abych si nezvládl zapsat vlastní ryby.“
Kate zrudla jako Harvey Meganack. „Mrzí mě to, strýčku,“ pípla tiše.
„To by mělo,“ odpověděl a zachechtal se, když přimhouřila oči. „Tak, teď si sesumíruju svoji dodávku, jako to dělám odnepaměti, protože schopnost dlouhého dělení jsem taky ještě neztratil. Chápeš?“
„Chápu, strýčku,“ odpověděla a odplížila se na záď do svojí kajuty, převlékla se do čistého oblečení a přes plovoucí molo pelášila k budce velitele přístavu, kde Racek zaplavoval Johnnyho popisem stravovacích návyků Magellenů. Podle všeho měli nejraději, když se jejich jídlo stále ještě snažilo uniknout. Ani jeden z nich se při pohledu na ni nezdál být bez sebe radostí, a tak se po chvilce vydala do města, kde se ulice zdánlivě vylidňovaly, jakmile se objevila v dohledu.
Sklonila oči k Obludě, která k ní vzhlédla s ušima v pozoru a mírně rozkývaným ocasem. Obluda zase tak hrozivě nevypadala. Jen asi jako každý normální čtyřiašedesátikilový napůl husky, napůl vlk. Kvůli ní se ty ulice určitě nevyprazdňovaly.
Kate byla nucená si přiznat, i když jen sama sobě, že starý Sam měl vážně pravdu.
Pomyslela na ten dům se dvěma ložnicemi a dvěma koupelnami, nyní vybavený elektřinou a tekoucí vodou, stojící v místech, kde býval její srub, než ho zapálil vrah v naději, že Kate spí uvnitř. Montovaný dům z cedru byl tak nový, až jí z toho trnuly zuby, tak čistý, až se bála, že koberec olepí Obludiny chlupy, a tak velký, až málem slyšela ozvěnu, když promluvila.
No dobře, možná neslyšela ozvěnu. Ale určitě byl větší než ten, na který byla zvyklá, a bylo v něm dost místa na jejího nově adoptovaného syna, Johnnyho, osiřelého po smrti otce a zavržení vlastní matkou.
Vyšplhala na kopec za starou střední školou, našla si místo k sezení a užívala si výhled – úzký Záliv kosatek, Hawkinsův ostrov, Hinchinbrookův ostrov – všechno nasvícené zapadajícím slunkem do oranžové, červené a ostře růžové. Na východě chrabře vystupoval malinký Ostrov mumií, na západě cesta k Průlivu prince Williama. Bylo to nádherné, ale najednou zatoužila po vlastním místě ve světě, po mýtině, na níž stály v půlkruhu známé budovy obklopené lučními květinami a vrbovým mlázím, jedlemi, olšemi a břízami. Obluda se posadila vedle ní a Kate pocítila její hřejivou, pevnou a uklidňující váhu. Kate vetkla ruku feně do srsti na krku a cítila, jak z ní postupně opadává tříměsíční napětí.
V nehybném večerním vzduchu zazněly tři čisté sestupné tóny. Natáhla krk, aby lépe slyšela, když se ozvaly znovu.
„Dobře, emaa,“ odpověděla tiše. „Je čas jít domů.“
Ještě dohlédne na sezonu nerek, ale potom se vrátí na usedlost. Ta střecha tam sice byla neznámá a zcela postrádala rodinnou historii, ale aspoň byla její.
Navíc, pomyslela si, když se zvedala na nohy, bylo víc než načase pokračovat se škádlením policisty Jima Chopina.
Usmála se. Spíš vycenila zuby, než aby šlo o projev pobavení, a kdyby ten výraz Jim viděl, ztuhla by mu krev v žilách.
Ach ano. Kate Shugaková měla s příslušníkem Aljašské státní policie seržantem Jimem Chopinem svoje plány.