Jezero kostí

Před čtyřmi měsíci

Nikki byla u toho, když investigativní novinářka Caitlin Newportová mluvila do kamery strojeným, avšak profesionálním hlasem. „Koncem srpna 2001 před sebou Amy Klineová měla třetí rok studia na střední škole, když ji i s rodiči v jejich domě brutálně zavraždil neznámý pachatel. Amyinu mladšímu bratrovi Mattovi se podařilo utéct k sousedům. Vražda Klineových obletěla svět médií po celém státě a policejní oddělení se přela o to, kdo povede vyšetřování, ale ani po dvaceti letech stále netušíme, kdo rodinu Matta Klinea zavraždil.“ Režisér zavolal „střih“, načež k nim přiskočil maskér, aby provedl potřebné úpravy.
Nikki se snažila uvolnit, když jí korektorem už poněkolikáté přejel po kruzích pod očima. Běžně si na make-up nepotrpěla, ale sezení před kamerami se bez všemožných krémů a pudrů očividně neobešlo.
Caitlinino napětí bylo nakažlivé, ale ne v dobrém smyslu slova. Proč s tím Nikki souhlasila?
Producent znovu zvolal „akce“.
Caitlin se na Nikki povzbudivě usmála. „Agentko Huntová, specializujete se na profilování pachatele, které jste studovala v Quanticu přímo u tvůrců této metody.“
Vyjmenovala seznam případů, na kterých se Nikki podílela, když ještě působila na východě, přičemž nezapomněla zmínit věhlasné jméno a kariéru jejího mentora. Potom plynule navázala jejím působením v Minnesotě, včetně zmínky o vraždě jejích rodičů a Nikkině návratu zpět do oblasti.
Caitlin s vážným výrazem ve tváři pohlédla do kamery. „Agentka Huntová oblast washingtonského okresu dobře zná a věřím, že díky její expertíze se vraždy Klineových dostanou z odkladiště případů –“ Zarazila se a zamračila se na producenta, který postával za Nikki. „Odkladiště případů? Takový obrat přece nemůžu použít, jestli chceme, aby nás někdo bral vážně.“
„Některé otázky později přetočíme,“ uklidnil ji producent. „Jeď dál.“
Caitlin přepla zpět do role moderátorky a vysvětlila, co je cílem dokumentu: dostat jednu z nejodpornějších vražd ve státě zpět do povědomí a pokusit se najít nové stopy, které by vedly k vyřešení celého případu. „Vysvětlíte nám svůj postup, agentko Huntová?“
Nikki si vzpomněla, co jí Caitlin radila dnes ráno, a soustředila se jen na její tvář. „Profilování pachatele je v podstatě zkoumání jeho chování a porovnávání poznatků s množstvím již existujících informací. Nejde tedy o nějaké čtení myšlenek, ale spíše o soubor poznatků, který nám ve výsledku pomůže zjistit, o jaký typ pachatele se jedná. Jakmile pronikneme do uvažování pachatele, je mnohem snazší určit, jak se dotyčný zachová bezprostředně po činu, což je naprosto klíčové.“
„Díky spolupráci s úřadem šerifa okresu Washington jsme získali exkluzivní přístup k policejnímu spisu případu Klineových,“ navázala Caitlin. „Agentka Huntová byla tak laskavá a spis prostudovala, aby mohla vytvořit profil vraha. Agentko Huntová, chvilku si ještě popovídáme o charakteru vaší profese a pak se vrhneme na případ.“
Nikki doufala, že v záběru nebude vidět, jak moc se potí. Zdůraznila, že profilování je jen jeden z mnoha nástrojů, které má policejní vyšetřovatel k dispozici. „Začněme tedy s místem činu. Absence stop po násilném vniknutí nasvědčuje tomu, že Klineovi útočníka buď znali, anebo mu otevřeli na základě nějakého úředního povolení.“ Nahlédla do poznámek. „Z fotek z místa činu se zdá, že pachatel si útok promyslel předem.“
„Takže se jedná o systematického vraha?“ zeptala se Caitlin. „Na místě činu bylo dost krve. Nevypovídá to spíš o spontánním činu?“
„No, nemluvíme tu o sériových vrazích, kde je otázka systematičnosti na místě,“ vysvětlila Nikki. „Neznáme motiv pro vraždu Klineových a nic nenapovídá tomu, že by následovaly další. Obecně lze říct, že systematičtí vrazi si všechno předem naplánují a každý jejich krok je součástí rituálu, který nemohou vynechat, protože pak by nedosáhli uspokojení. Je to nedílná součást jejich nejtemnějších představ, které si kultivují celé roky. Spontánní vrazi neplánují a jednají spíše v afektu.“
Caitlin fascinovaně přikyvovala. „Mohla byste to trochu rozvést, agentko?“ Už předtím Nikki upozornila, že produkce si přeje, aby se na systematičnost versus spontánnost trochu víc zaměřily, protože v populární kultuře se jednalo o trendy výrazy, na které slyšel každý fanoušek true crime.
„Systematičtí vrazi bývají starší, kolem pětadvaceti let. Jsou trpěliví a dost schopní na to, aby se vyhnuli podezření. Nedostatek forenzních stop zanechaných na místě činu navíc poukazuje na bohatou zkušenost či přinejmenším detailní plán. Stihnou po sobě zahladit stopy, protože to mají už dávno promyšlené. Spontánní vrazi jsou impulzivní. I když někam vyrazí s úmyslem zabíjet, není to jejich dlouhodobý plán. Proto jsou ty nejdrastičtější vraždy často dílem impulzivních vrahů. Jen zřídkakdy zahladí stopy, protože jednají v afektu a nejsou na to vybavení. Většinou jde o lidi mladší třiceti let v dělnických profesích –“
„Jak to víte?“ zeptala se Caitlin. Nikki se mohla na otázky předem připravit, takže odpověď už obě znaly.
„Osoby do třiceti let bývají často ještě nevyrovnané a hledají své místo v životě. Spontánní vrah zanechá na místě činu spoustu stop, včetně své DNA.“
„V domě Klineových bylo krve dost,“ namítla Caitlin, „ale DNA vraha se ani přesto nenašla.“
Nikki si vybavila ty fotky: pan Kline s podříznutým hrdlem vykrvácel blízko schodiště. Jeho žena utrpěla tak hlubokou řeznou ránu na krku, že jí byla vidět mícha. A nahé tělo Amy Klineové splývalo na hladině jezera Bone Lake. „Přesně tak, a proto se musíme poohlédnout po kombinovaném pachateli, který má něco z obou. Vzhledem k násilnosti toho činu se jedná spíše o emočně motivované vraždy, což odpovídá spontánnímu vrahovi. Ale tenhle pachatel po sobě nezanechal žádné forenzní stopy. To znamená, že přišel připravený, takže i trochu plánoval. Od Matta Klinea víme, že jeho sestra vraha nejspíš vyrušila. Možná ji tam nečekal, nebo se začala bránit a její vražda ho zdržela víc, než čekal, takže už neměl čas po sobě uklidit.“
Nikki pohlédla mimo kameru na fotografii Amyina těla. „Tehdejší vyšetřovatelé se přikláněli k teorii, že viníkem byl Amyin bývalý přítel Ben. Soudní lékař uvedl, že Amy byla před smrtí znásilněna. Domnívali se, že Ben přišel za Amy, ale nepohodl se s jejími rodiči, které následně zavraždil. Amy musela být u sebe v pokoji. Když jí došlo, co se děje, pomohla Mattovi utéct a pak konfrontovala Bena. Ben byl starší než Amy a rodiče ho neschvalovali.“ Nikki pozvedla záběr stop po pneumatikách přímo před příjezdovou cestou Klineových, který byl pořízen druhý den ráno. „Amy i její rodiče jezdili čtyřdveřovým sedanem, ale tyhle čerstvé stopy měl na svědomí větší vůz, nejspíš SUV nebo pick-up. A přesně takovým jezdil Ben.“
„Jenže měl alibi,“ připomněla Caitlin.
„Ano. Prošla jsem výpovědi svědků i známých rodiny, pitevní zprávu i policejní spis. Z pohledu profilování pachatele mě zaráží jedna věc, která by mohla být celkem zásadní a policii tehdy nejspíš unikla.“
Caitlin byla napjatá jako struna.
„Sandy Klineovou vrah nejen podřezal, ale ránu vedl hluboko do míchy, a to bez známek zaváhání. Za takovým jednáním skoro vždy stojí silné emoce.“
„Naznačujete, že policie se po celou dobu mýlila a vraždy se netýkaly Amy Klineové?“ Caitlin jí visela na rtech.
„Jen říkám, že Amy Klineovou mohl znásilnit jen proto, aby maskoval svůj pravý motiv. Jestliže byla jeho hlavním terčem Sandy Klineová, odvrácení pozornosti k Amy mu mohlo zaručit, že ho nikdy nenajdou.“
Producent zvolal střih a ohlásil pětiminutovou pauzu.
Caitlin vzala Nikki za rameno a naznačila jí, že má počkat, až se studio vyprázdní.
„Bylo to tak zlé?“ zeptala se Nikki.
„Ale kdepak,“ ujistila ji Caitlin. „Vážně si myslíš, že se policie už od začátku dívala špatným směrem?“
„Vzhledem ke všemu, co jsem si o tom přečetla, je to rozhodně možné, ale na druhou stranu jsem nikoho nevyslýchala a nešla jsem příliš do hloubky.“
„Liam mi už před časem tvrdil totéž, když jsem mu o tom dokumentu řekla.“ Caitlin s Nikkiným kolegou chodila už víc jak rok. Poznali se, když se Nikki i s celým svým týmem vrátila do Stillwateru, aby vyřešila vraždu dvou dospívajících dívek. „Ta míra násilí na paní Klineové mu nedala spát. A mně se pak podařilo zjistit, že Klineovi zdaleka nebyli dokonalá americká rodinka.“
Nikki se usmála. „Jestli se tomuhle případu někdo dostane na kloub, budeš to ty. Ráda pomůžu, když to úřad schválí.“ Nepředpokládala, že by to byl problém. Profilování bylo tak horké téma, že její šéf doslova zaplesal, když se dozvěděl, že ji přizvali ke spolupráci na dokumentu. Čím víc dají lidem najevo, že se nejedná o nějakou zázračnou metodu, tím lépe. Z televizních pořadů vycházeli profileři jako polobozi a superhrdinové, kteří zachraňovali situaci.
Ve skutečnosti přicházeli na řadu až ve chvíli, kdy došlo k prověření všech stop, ovšem bez výsledku – a rozhodně na tom nebylo nic atraktivního. Nelétali soukromými tryskáči ani první třídou. Policie jim poskytla složku k případu, kterou pak celé hodiny nebo i dny pečlivě zkoumali a hledali možné vzorce. Ti nejlepší je nakonec našli a případ rozlouskli, ne však proto, že by uměli číst v lidech, ale protože zasvětili svou kariéru – a leckdy i celý život – snaze pochopit a předvídat chování vraha. Případ si většinou převzali týdny nebo i měsíce po činu, a to pak bylo profilování za trest. Ačkoliv za sebou totiž měli léta úspěšné praxe, neustále si museli obhajovat své metody, což představovalo velkou zkoušku trpělivosti.
„O profilu pachatele budeme mluvit na kameru,“ řekla Caitlin, „ale jak se podle tebe vrah Klineových po vraždách projevoval?“
„Ještě pár týdnů po činu se mohl zdát trochu nesvůj, ale postupem času jistě získal na sebevědomí. Jestli se ohledně Sandy nemýlím a on se doslechl o zadržení Amyina přítele, tak mu muselo dojít, že policie se zaměřila na někoho jiného. Rozhodně by se pak cítil být pánem situace. Přestal by se bát, a možná se dokonce zajímal o vyšetřování. Ne nějak okatě, ale dlouhodobě, rozhodně déle než průměrný člověk.“
„A jak by se choval v těch dnech před vraždou?“ zeptala se Caitlin.
„To je mnohem těžší otázka, když neznáme motiv,“ připustila Nikki. „Museli bychom mít mnohem víc informací, aby si lidé na nějaké zvláštní chování vůbec vzpomněli, a to po tak dlouhé době půjde asi jen stěží.“ Myslela na fotky z místa činu. „Byl ale starší. Sice po sobě neuklidil, ale ani tam nic nezanechal. Zachoval chladnou hlavu a u nováčků mezi pachateli se nám opakovaně potvrdilo, že věk hraje v chování významnou roli.“
„Takže to asi nebyl nějaký propadlík z vysoké, který stále bydlel s rodiči?“
„Ne, to asi ne. Musel bydlet sám, protože vzhledem k množství krve u Klineových, včetně cákanců v chodbě od pana Klinea, se musel vrátit celý od krve. Jedině snad kdyby měl u rodičů dostatek soukromí, ale když zvážím pokročilou hodinu a typ vozu – ani jeden z Benových rodičů nevlastnil SUV a Ben jezdil starým modrým pick-upem Chevy S-10 – žádné ze stop se neslučovaly s jejich pneumatikami. Myslím, že ať už Klineovy zabil kdokoliv, musel být fyzicky zdatný a také dost majetný na to, aby si mohl dovolit velký vůz, aniž by jeho životní styl poutal příliš velkou pozornost.“
„Jak moc jsi si jistá tím, že ho Sandy znala?“
„Téměř stoprocentně.“ Nikki zachytila jiskru v Caitlinině očích. „Proč mi najednou připadáš jako tygřice před útokem?“
„Můj producent dnes ráno obdržel informaci, která by mohla přinést zvrat ve vyšetřování, a údajně jde právě o Sandy.“